19. 10. 2017

Černé kameny, Bílé kameny a Bílý kámen


Když jsem v dubnu před pěti lety šel prakticky tu samou trasu poprvé, říkal jsem si, že ji musím zopakovat někdy za podzimních inverzí. Zdálo se, že vrcholová skála Černých kamenů s kruhovým výhledem bude pro takový výšlap ideální. Jenže ne vždy člověku jeho ideály vyjdou.

13. 10. 2017

Zřícenina hradu Pleče

Mapa web / Fotoalbum

Zříceninu hradu Pleče najdeme na zalesněném ostrohu v údolí říčky Branné poblíž Jindřichova na Moravě, v nadmořské výšce 520 metrů. Písemné zmínky, podle nichž bychom se dočetli kdy byl hrad založen, neexistují. Na základě výzkumů a historických pramenů odborníci uvádějí první polovinu 14. století. Prý se tak stalo v souvislosti s loupeživými výboji majitele hradu Kolštejna - dnes Branné. Hrad Pleče měl ochraňovat osadu okolo železnorudných dolů a hamru v místě dnešní jindřichovské části Pleče (původně Plaveč) a Rudkova u Habartic. Uvádí se, že šlo o stavbu tzv. plášťového typu, zřejmě bez věže, obehnanou příkopem a dřevěnou palisádou. Uvnitř kamenných zdí se snad nacházely mimo hlavní budovy i další stavby ze dřeva, což je však také spíše dohadem, než ověřeným faktem. Hrad měl zaniknout někdy v půli 15. století, podle některých zdrojů při vzpouře nespokojeného lidu, jenž hrad vypálil.


Nahoru nevede žádná turistická značka, ba ani cesta a je třeba trochu improvizovat. Já zvolil zhruba tříkilometrovou variantu (včetně návratu). Auto jsem zaparkoval u čističky odpadních vod za železničním mostem na začátku osady Pleče a odtud se vydal po svých asi 500 metrů zpět po silnici směrem na Hanušovice. Zde jsem překročil trať. Z mapy se zdálo, že nejlépe bude využít lesní cestu mířící podél bezejmenného potoka a asi po půlkilometru se vyškrábat na hřeben. Po jeho vrcholu snad už nebude nalezení ruin obtížné.

30. 9. 2017

Podzimní Vřesovka a Červená hora


Tahle sobota byla prý poslední pěkný víkend babího léta. Jako na potvoru mi na něj vyšla práce a jedinou možností tedy bylo vydat se ven před noční směnou. To s sebou nese několik omezení. Mimo časového také potřebu se nezhuntovat, abych poté mohl náležitě budovat ekonomické hodnoty. Vymyslet vhodné turistické vyžití bývá v takových případech složitější, ovšem tentokrát myslím, že se zadařilo.


V sedm ráno si pro prcky přišla babička, o budíček bylo tudíž postaráno. Alespoň jsem stihl dřívější spoj na Červenohorské sedlo - startovní i cílovou destinaci výšlapu. Jen pro vysvětlení: Jít až na Šerák by kilometrově vyšlo šul-nul stejně, jenže já musel ještě do práce a výhodnější spoje prostě jely zase z Červeňáku. Proto tahle úsporná varianta.
Dalo se tušit, že daných okolností bude chtít využít více lidí a taky jo. Ze Šumperka sice autobus vyjížděl obsazen zhruba způli, ovšem ve Velkých Losinách nastoupila nejen banda pražských důchodkyň, ale taky pár dalších skupinek a na palubě bylo v mžiku narváno. Jízda to byla tedy stísněná, hlučná. V serpentinách na Sedlo jsme minuli sporťák nabouraný do svodidel a asi po hodině jízdy vysedali v cíli.