28. 7. 2017

Anabáze kolem Nemilky

3. září 2016 b

ŠUMPERK - BLUDOVEČEK - BLUDOV - CHROMEČ - ŠIKULŮV MLÝN - ROVENSKO - ZÁBŘEH/KRUMPACH - BOŘINY - NA HORÁCH - RŮŽOVÉ ÚDOLÍ - cesta po západní straně Nemilky - ROZC. NAD PŘEHRADOU - cesta na východní straně Nemilky - V.N. NEMILKA/HRÁZ - NEMILE - NEMILSKÝ "BAGR" - cesta podél řeky - ZÁBŘEH - POSTŘELMOV/NOVÝ DVŮR - POSTŘELMOV - SUDKOV - DOLNÍ STUDÉNKY - ŠUMPERK


Nějakou dobu jsem přemýšlel o výjezdu po silnici, jenomže mě zrovna nenapadalo nic zajímavého k realizaci, tak zase vyhrálo kolo horské. No a když už na horském kole někam vyjedu, chci během té vyjížďky projet něco alespoň maličko dosud neprojetého. Je obrovskou výhodou dnešních internetových map a plánovačů, že se takové trasy hledají snáze než kdysi, když ještě internet nexistoval. Jo, jsem takový stařec, že si ty doby ještě pamatuju. Tentokrát pojedu Zábřežsko. Jako někdo, kdo v Zábřehu vyrostl, bych to tam měl mít zmapované dávno a pořádně. Jenomže tehdy bylo moje ježdění ještě naprosto nesystematické, bez map, bez foťáku atd., takže už si z něj vlastně nic nepamatuju a pokud jsem někde byl, neřeknu vám kde to bylo a co tam mají k vidění. Je tedy takovým mým osobním restíkem tohle všechno dorovnat.


Volba padla na okolí přehrady Nemilka, což je vodní nádrž u obce Nemile vzdálené od Zábřeha cca 3 kilometry. Dá se tam bez problémů dojet po silnici, jenže po silnici jezdí každý. A od čeho bych pak měl vlastně mtb, že? Podle měření provedených na internetové mapě by dnešní trasa měla v ideálním případě měřit asi čtyřicet km. To "v ideálním případě" je potřeba zdůraznit a podtrhnout červeným fixem, protože moje výjezdy málo kdy dopadají ideálně. Předesílám proto výskyt několika (oprávněně) silnějších výrazů v následujícím textu.


Ze Šumperka vyjíždím před desátou dopoledne a beru to přes Bludoveček a Bludov na Chromeč. Z Chromče polní cyklostezkou k Hraničnímu mlýnu a pak další cyklostezkou podél potoka k mlýnu Šikulovu, který se nachází kousek před Postřelmovem. Odtud zase najíždím na asfalt, který ovšem zjevně rádi využívají pejskaři a proto je plný psích hov... Před podjezdem postřelmovského obchvatu točím vpravo a mířím k Rovensku. Zde přichází ke slovu první dnešní ozvláštnění, kdy do Zábřeha pojedu polní cestou. Odbočit na ni se musí za Orlovnou. Těžko soudit jestli je to bývalá sokolovna pojmenovaná podle konkurenčního ptáka či něco jiného. Stavbu bezpečně poznáte podle modré fasády a "vkusné" plastiky chlapce lezoucího po čemsi, co má nejspíš představovat kornout zmrzliny. Během pár metrů asfalt mizí a jsem na polňačce. Nejdřív vede malou alejí a pak už vesměs porostem kukuřice. Na okraj Zábřeha měří něco přes 2 km a střídají se na ní sjezdy i stoupání. Zábřeh zatím beru opravdu okrajově. Sjíždím jen po štěrkovité cestě na rozcestí poblíž lihovaru v městské části Krumpach a zde hned město zase opouštím.


Podle plánu se budu držet modré turistické značky, která mě kolem zahrádkové kolonie vede vzhůru do kopce. Stoupání je místy docela náročné a povrch cesty kamenitý. Na lehký převod se však dá zvládnout a odměnou za vynaloženou námahu jsou potom pěkné výhledy přes pole. Od rozcestí Bořiny pokračuji kolem malého kamenného kříže dále po značce k místu zvanému Na horách. Rozcestník Na horách se nachází v nadmořské výšce 425 metrů, což zase takové hory nejsou, ale nevadí. Na chvíli seskakuji z kola k průzkumu šipek a správného směru do další etapy. Jak se ukazuje, modrá bude moje barva. To je bezva, protože díky tomu si zase na chvilku užiju jízdu z kopce. Navíc malebnou krajinou. Po průjezdu loukami vjíždím do lesa. Stále dolů na "Růžák", takže pohoda. V Růžovém údolí se nehodlám zdržovat. Chci se dostat na cestu kolem přehrady a pak loukami k hněvkovskému hřbitůvku. Točím směrem k Zábřehu a před místem, kde silnice začíná šplhat do kopce, odbočuji vpravo. Kousek tu vedou i modrá, žlutá a červená turistická značka, jenomže těch se držet nechci. Opouštím je po cestě přes lávku nedaleko jakýchci malých jezírek, které mě zaujaly už při plánování nad mapou. Ve skutečnosti z nich díky hustému křoví a porostu kopřiv není moc vidět.


Na břehu stojí cedulka se zákazem vstupu od Šumperské vodohospodářské společnosti, takže asi budou nějak důležitá, ale nic bližšího neznám. Kus za lávkou se do lesa mírně zvedá silnička, po níž se vydávám do lesa. Budu-li mít štěstí, snad narazím i na nějaké pěkné výhledy k hladině přehrady. První setkání s vodami Nemilky přichází tam, kde se její okraj rozlévá do luk. Je to na pohled taková lehká divočina mokřadů a trav, kde se daří vodnímu ptactvu a dalším živočichům. Na další vyhlídku si musím počkat. Ze silničky je totiž vidět většinou jen les a pokud dole mezi stromy probleskne hladina, je to spíš v náznacích. Pár lepších příležitostí přichází později a dále. Z rozcestí u mraveniště jsem měl opustit les a po louce se dostat ke hřbitůvku nad obcí Hněvkov. Bohužel přichází první jobovka. To už je snad pravidlo, že mi v plánované trase zabrání elektrické hrazení a stádo krav. Doprdelekurvadrát! Promýšlím svoje možnosti, leč nakonec musím rezignovat. Silnička končí o kus dál v lese a přes ohradu nemůžu. Zbývá jen vrátit se zas 2.5 km zpátky a zkusit to normálně značenými trasami na protějším břehu. Taky to není špatné. Modré značení mě provádí zpevněnou lesní cestou nad západním okrajem nádrže a rovněž nabízí pěkná místa. Většinou jedu do kopce, občas i rovinkami a kratšími sjezdy, kde si můžu trochu odpočinout. Dojíždím pod okraj Nemile, kterému se říká Filipov. Značka míří dále do dědiny. Odtamtud už bych se snadno vymotal dál. Jenomže dobrodružná povaha velí nedržet se zbaběle značek, nýbrž v rámci motta Star Treku "odvážně se pouštět tam, kam se dosud nikdo nevydal". Podle mapy vede jakási cesta lesem až těsně k přehradní hrázi. Cestu do lesa vidím, tak se po ní vydávám. Jenomže přijíždím jen dolů k vodě a dál už nikde nic dál nevede. Divné. Podle gps tahle cesta vůbec neexistuje a ta, co jsem ji hledal, byla někde blízko. No co, vrátím se a zkusím to znovu. Ostatně Kirk ani Picard by se taky nevzdali. Odbočku o kousek výš skutečně nacházím. Kvalitou je sice o dost horší a vede strmě vzhůru, ale podle mapy mě dovede kam potřebuji. Brzy jsem zase ve sjezdu a dojíždím k pasece. Otevírá se mi překrásná scéna s lesknoucí se hladinou a mimochodem i těmi blbými krávami, kvůli kterým jsem neprojel na Hněvkov. Další okamžiky už bohužel tak idylické nebudou. Kus dál začínají na cestě růst malé stromky, načež jsem před dalším ohradníkem a sranda končí. Já se na to už vys...! Co teď? Kde do hajzlu je ta cesta?!


Cesta tam prostě nebyla. Dolů z toho brutálního prďáku jsem musel i s kolem pěšky křovím v naději, že pak slezu na silnici k přehradě, jenže i tady se objevil menší zádrhel. Kdo to tam zná, tomu nemusím vykládat, že hodnou část silnice lemuje zeď odstřelené skály, z níž se - navíc s kolem - leze dost špatně. Musel jsem se prodírat až skoro k Nemili, kde se konečně dalo jakštakš bezpečně sejít. To byla akce! No ale když už jsem tady, tak se na tu hráz stejně podívám, třebaže musím vyjet zase nazpátek do kopce. Jen kousek. Na místo dojíždím, až na pár odřenin z právě prodělaného sestupu, bez problémů. Bohužel není co obdivovat. Hned na začátku hráze uzavírá silničku branka a takto z rohu moc nevidím. Pozitivně vnímám aspoň to, že dnes jsem projel Nemilku ze všech čtyřech stran a viděl z ní vše, co se v rámci možností vidět dalo. Sjíždím nazpátek do Nemile a po silnici zábřežským směrem. Do Zábřeha zatím ne. Kousek za vesnicí podjíždím železniční trať a tudy se pak dostávám k "nemilskému bagru". Dnes se tu nebudu dlouho zdržovat. Přesouvám se podél vody k odbočce do křoví, kde se nalézá kovová lávka přes Moravskou Sázavu. Moje další cesta povede po druhé straně řeky. Na konci mostu nejprve musím projet přes louku a dostat se na cestu pod zalesněným srázem. Tudy pojedu kolem toku bezpečně až do Zábřeha. Povrch je takový různý, spíš uježděná hlína, než nějaké skutečné zpevnění. Jet se po tom dá vcelku pohodově. Vždyť jako puberťák jsem se tudy proháněl i na silničním kole, třebaže dneska už bych silničku tak netrápil. U opuštěného lomu opět přejíždím Sázavu. Pak podél zahrádek a asfaltkou pod železničním mostem se dostávám do Zábřeha. Nikde se nezastavuji, malé zpestření představuje pouze kličkování uličkami, kterými jinak moc nejezdím. Kličkuji schválně, aby to nebyla taková nuda a šeď. Ze Zábřeha se vymotávám hnusnou cyklostezkou na silnici k Lesnici, ovšem beru to přes Nový dvůr a kolem postřelmovského "pískáče". Za řekou poté jedu krajem pole ve snaze napravit restík z minula a omrknout soutok Moravy a Desné. Moje úsilí bohužel ani napodruhé není korunováno úspěchem. Řeky se setkávají trošku jinde než jsem tušil. Mohl bych se sice vrátit těch asi 300 metrů a soutok najít, ale po dnešku už na to nemám náladu a tenhle bod nechám na jindy. Dále už se nestalo ani jsem neviděl nic zajímavého, takže to je všechno.

STATISTIKY
Ujeto 48,62 km
Čistý čas 2:37
Průměr 18,52 km/h

 Fotoalbum

Žádné komentáře:

Okomentovat