17. června 2017 b
ŠUMPERK - NOVÝ MALÍN - HRABIŠÍN - OBĚDNÉ - U STUDÁNKY - POD BRADLEM - BRADLO - STUDÁNKA BĚŽINKA - U STUDÁNKY - NEDVĚZÍ - U CIKÁNSKÉHO BUKU - STRUPŠÍN - BRNÍČKO - KOLŠOV - SUDKOV - DOLNÍ STUDÉNKY - ŠUMPERK
Také ve čtvrtek jsem se uchýlil k opakování již vícekrát jetého. Aby to nebylo furt dokola to samý, udělal drobnou úpravu jinak zažitých tras. První půlka, přesněji úsek Šumperk-Bradlo, zůstal beze změn. Shrnu ho proto jen velmi stručně:
Směr Hrabišín, zde zkratkou ke kolejím,podél trati do kopce a pak sešup do Obědného. Hore kopcom k lesu, kde je odbočka do stromoví. Na cestě ve "druhém patýrku" doprava, pak lesňačkou k červené značce a po ní až k altánku pod vrcholovou skálou. Tak nějak jsem doufal, že po vyhlídkovém nezdaru předevčírem se tentokrát zadaří lépe. Bylo to prakticky stejné, jen se sluncem. Zdálo by se, že slunečné počasí výhledům pomůže, ale prd. Severní pohled k Jeseníkům ještě ušel, ovšem jižně k Hané hotová katastrofa. Jih je prostě z pohledu vyhlídkujícího turisty na Bradle téměř nedosažitelná meta. Měl jsem opět dalekohled, tož jsem se aspoň snažil něco zahlédnout i skrze sajrajt. Učinil jsem přitom objev, že mezi větvemi se dá spatřit mimo mírovské věznice i blízký Bouzov. Úsov také, ale jen městečko. Hrad zůstává skryt za kopcem. Jižně jsem rozpoznal opět jen bližší města. Někam po Uničov to šlo, Olomouc už zůstala jen šedým mrakem, byť s trochou snahy jsem v něm rozeznal věže dómu sv.Václava a nedaleký Svatý kopeček.
Nepočítal jsem s tím, že bych tu ve všední den dopoledne někoho potkal, ale těsně před mým návratem vylezla nahoru ještě nějaká turistka. Nějaká divná. Normálně je zvykem se aspoň pozdravit. Tahle nepozdravila, což není nejhorší, ale nebyla ani schopná na pozdrav odpovědět. To je na přesdržku. Takže lidi, chovejte se jako lidi a ne jako tahle podivná čůza. Díky za pochopení.
Zpáteční cestu jsem si chtěl trošku ozvláštnit. Proto jsem si zajel ještě k blízké studánce Běžince v naději, že načerpám čerstvou vodu. Voda bohužel prakticky netekla. Mimochodem kdo podobně jako já tápete proč se Běžinka jmenuje Běžinka, mám vlastní teorii: Kdo se zdejší vody napije, musí hned běžet. Uznávám, že to není úplně fundovaný vědecký závěr, ale aspoň něco.
Netekoucí studánková voda nebyla největší jobovka dne. Kdepak! Ta přišla chvíli potom, kdy jsem se vracel lesní cestou plnou výmolů, kaluží a bahna. Jedna kaluž vypadala zvlášť odporně a jako jediná možnost ji objet se jevil břeh hned vedle. Tam bylo bahno taky, ale přece jen tvrdší. Suveréně jsem na něj vjel a s opatrností koukal pod kola, čímž mi unikla větev po levé straně. Do té větve následně narazilo moje levé řídítko, kolo uklouzlo na blátě a - tipujete správně - já zahučel přímo do toho marastu. Do louže odpudivého vzhledu, odpudivě hnědooranžové barvy a ještě odpudivějšího zápachu. Kdyby mě u toho někdo viděl, posere se smíchy. Nějak jsem se vynořil a seznal, že nemám ani papírové kapesníky na otření. Celkem prekérka, protože pravou část své tělesné schránky jsem měl zablácenou. O botě a rukavici raději vůbec nemluvím. Tam to čvachtalo ještě doma. Naštěstí jsem v podsedlové brašničce našel hadr, co vozím pro případy technických obtíží, který mě zachránil. Smrděl jsem pořád, ale napohled to vypadalo přijatelněji. Když pofrčím dost rychle, puch nechám za sebou.
Vracet se pořád stejně je nuda. Ona celá akce byla vlastně dost okořeněna bahenními lázněmi, přesto však neuškodí dát něco navíc. Rozhodl jsem projet přes Nedvězí k Cikánskému buku. V Nedvězí, kam se dostaneme sjezdem, jsem se dal po červené značce vzhůru. Z procházky před pár lety si pamatuji, že to byl pořádný krpál, takže obavy zda vše vyjedu byly na místě. Druhá půle stoupáku je nejhorší, minimálně dost hrozná, ale vyšlápl jsem to až k odpočívadlu u Cikánského buku. Tady nastala komplikace v podobě ohradníku a varování před vstupem do ohrady. Místní se asi inspirovali v okolí Potůčníku. Tam taky mají v oblibě blokovat turistické trasy výběhy s plemennými býky. Bylo potřeba vymyslet plán B a vyhrála to částečně dosud neprozkoumaná lesňačka dolů do Strupšína.
Nejdřív kus po žluté, pak na rozcestí doprava a sešupem k dědině. Sešup může znít lákavě, ovšem je hodně prudký a cesta vysypaná štěrkem. Musíte dávat bacha a jet opatrně, nechceme-li se zrakvit. Ve Strupšíně se objevíme v takové boční části a po chvíli najedeme na hlavní silnici. Zbývá sjet dolů do Brníčka, odkud pokračujeme podle chuti či místa bydliště každého jednotlivého soudruha cyklisty. Já jel přes kopec na Kolšov a pak do Šumperka.
STATISTIKY
Ujeto 40,37 km
Čistý čas 2:12
Průměr 18,23 km/h
Žádné komentáře:
Okomentovat