24. 7. 2017

Bradlo na kole

29. března 2014

ŠUMPERK - TŘEMEŠEK - rozc. NAD OLEŠNOU - HRABIŠÍN - OBĚDNÉ - rozc. U STUDÁNKY - rozc. POD BRADLEM - BRADLO - KAMENNÁ - ROHLE - ROHELSKÁ BOUDA - STRUPŠÍN - BRNÍČKO - DLOUHOMILOV - HRABIŠÍN - NOVÝ MALÍN - ŠUMPERK


Konečně jsem se dostal k tomu napsat report o zatím posledním výjezdu. Ve čtvrtek se sešly příznivé okolnosti a já měl volné celé dopoledne i něco po poledni, a kupodivu ani počasí nebylo proti. Ono by teoreticky šlo vyjet už o den dříve, tedy ve středu, ale ten den mě přepadla brutální lenost, kterou se mi před sebou samým povedlo psychologicky přetavit na nutnost přeinstalace notebooku. Během instalací jsem kouknul na druhý díl Hobita a taky sežral kebab plus celou oříškovou bonboniéru. Když se mi pak ráno podařilo posnídat i komplet bonboniéru druhou, neexistoval už žádný přijatelný způsob omluvy a já, přežrán a zahanben sám sebou, jsem vypadl konečně na vzduch.


Již nějaký týden jsem se zabýval myšlenkou zdolat na kole Bradlo, tedy nejvyšší vrchol Úsovské vrchoviny. Poprvé jsem tam byl před třemi lety s polovičkou, ale znáte to. Dojet autem až pod kopec a pěšky dát jen to nejnutnější, ještě za protestů kvůli každému návrhu na změnu trasy, to jaksi není úplně pravé ořechové. Navíc pravověrný cyklista nepovažuje cíl zdolaný pěšky za zdolaný řádně. Internetové informace o tom, zda se Bradlo vůbec na kole vyjet dá, byly nejasné. Našel jsem dva cestopisy kolegů cyklistů a oba psali, že z jisté lesní cesty se až ke skále museli dostat kvůli terénu po zelené turistické značce pěšky. Ten úsek pěšího výstupu s kolem v rukách vypadal na cca půl kilometru a vůbec se mi nelíbil. Nu což, detaily pořeším operativně na místě. Oblékl jsem se, vytáhl ze sklepa kolo a šlápl do pedálů.


Vyrážím dvě minuty před devátou ráno. Ke koupališti na Benátkách a pak kolem Třemešských rybníků, momentálně vypuštěných. Logická trasa by vedla přímo přes N.Malín, ale tu jezdím často a už se mi trochu zajídá. Rozhoduji se maličko riskovat a zkusit alternativu. Za rybníkama tedy točím vpravo, jakoby k Dolním Studénkám, ale hned za kravínem na konci Třemešku odbočuji doleva. Tam vede k lesu asfaltová cesta a taky modrá turistická značka. Jak se ukazuje vzápětí, tohle zpestření nebude zadarmo. Asfalt končí a střídá ho nezpevněná lesní cestička, po nedávných deštích a několika zřejmých průjezdech těžké techniky, plná bahna. Nejprve do kopce a pak asi 500 m vesměs po vrstevnici. Pořád bahnem a přes výmoly. Pak konečně bahno ustupuje starému rozbitému asfaltu vedoucímu nahoru k rozcestí Nad Olešnou. Navíc je odtud (přes ruinu třemešského pivovaru) pěkný výhled na Šumperk.


K rozcestí Nad Olešnou jsem se konečně opravdu zahřál. Je to sice přerušovaný, ale stoupák. Pak odbočka doleva, krátký sjezd, a už se zase napojuji na hlavní silnici mezi N.Malínem a Hrabišínem. Do Hrabišína je to taková houpačka, chvíli nahoru a chvíli dolů, ale dá se. U prodejny (kapličky, kříže, hospody...) točka doprava a krátké, avšak o to prudší stoupání k železniční zastávce. Když si trasu ze Šumperka do Obědného zadáte na vyhledávači Mapy.cz, pošle vás po hlavní silnici přes Libinu. Radím vám: nedělejte to. Pojedete sice po pěkném povrchu, ale sjezdem do Libiny ztratíte výšku, kterou pak nastoupáte. Osobně tedy preferuji polňačku kolem trati z Hrabišína. Je to, pravda, plné děr a štěrku, dokonce ještě i maličko do kopečka, ale v souhrnu méně náročné a příjemnější. Rozdíl je cca 5 km a 45 výškových metrů. Následně se sešupem dostávám k silnici, tam točím vlevo a druhým sešupem sjíždím do obce Obědné. Zde číhá další stoupání. Zabočuji napravo a zakusuji se do serpentin. Naštěstí nejsou nijak drastické a utrpení zmírňují výhledy na Jeseníky. Po stoupání kousek rovinky a jsme u malého parkoviště na okraji lesa, poblíž křižovatky Nedvězí / Kamenná. Vede tudy také cyklotrasa č.6050, ale ne požadovaným směrem.


Pohled na mapu prozradí, že se zde můžeme napojit na dvě, nad sebou vedoucí lesní cesty, prakticky obcházející celý kopec. Jak jsem si doma zjistil, mě zajímá ta druhá. Pohodlně se na ni dostávám a najíždím na šotolinový povrch. Drobet stoupá, ale ne tak, aby to stálo za řeč. Asi po 750 metrech přichází kritické místo, kde cestu křižuje červená turistická značka. Cestopisy na netu popisovaly až vzdálenější, zelenou značku a pěší výstup po ní. Na druhou stranu po červené jsme šli tenkrát s polovičkou a nevzpomínám si na žádné neprostupné úseky. A to bych si je, díky polovičce, pamatoval nadosmrti! Jedu po červené. Pomalu mizí i šotolina a na rozcestí, kde se povalují hromady klád, mizí docela. Do všech stran ji střídá bahno. Nečekal jsem ale, že to bude snadné, že? Odhodlaně se pouštím do toho marastu a po chvilkovém nadávání zjišťuji, že při troše šikovnosti se to dá projet celkem v pohodě. Jako důkaz objevuji v blátě stopu jiného kola, které dokazuje občasný výskyt cyklistů i v těchto končinách. Když skončí bláto, nastoupí nefalšovaná lesní pěšina plná kořenů a kamení. Znova zkouším jak na to a opět se ukazuje, že projedu bez větších potíží. Za chvíli už v porostu po levé straně rozeznávám siluetu vrcholové skály a o pár minut později brzdím u rozcestníku Bradla.


Za ty tři roky se tu mnohé změnilo. Přibyl altánek s posezením, druhá informační cedule a čert. Tedy asi metr a půl vysoká dřevěná socha čerta. Dalšího čertíka pak najdeme přímo ve skále, avšak mnohem menšího. Zamykám kolo u stromu a vydávám se po svých k zábradlí a schůdkům vedoucích na samý vrchol v 600 metrech nadmořské výšky. Tak nějak jsem doufal v dobrou viditelnost, jenomže nemám štěstí. Celkem dobře se kouká na Jeseníky a vůbec na severovýchod, ovšem široké roviny Hané jižně kryje hustý opar.


Vytahuji z batohu dalekohled a zkouším, co ve všech směrech zahlédnu. V oblastech s čistým výhledem to jde snáze. Poznávám Rapotín, vrtule u Rejchartic, bílé vrcholky Jeseníků, zasněžený Králičák a Horní Město o kus východněji. Na západě stojí za zmínku Svébohov u Zábřeha a také věznice Mírov, třebaže ta už tone za šedou clonou. Východní stranu a Oderské vrchy, především však Hanou, halí opar. Rozeznávám vypuštěný rybník u Dolní Libiny, napuštěný rybník u Šumvaldu a s trochou snahy i radnici a věže kostela v Uničově. Protože tady nahoře fouká silný studený vítr, kochám se rychle a po pořízení pár fotek zahajuji sestup zpátky. Ještě než sednu na kolo, vzpoměl jsem si na to, jak mi kamarádka vyprávěla o jakési kamenné boudě pod Bradlem. Netrvá to dlouho a chatu nacházím nalepenou k severní straně skály a mohu s jistotou prohlásit: je tam pořád.


Nasedám a znovu roztáčím pedály. Mířím zpátky po červené na šotolinu. Chci pokračovat do Kamenné a dojet tam kolem místní zahrádkové kolonie. To si žádá sestup na nižší "patýrko", tedy na podobnou cestu vedoucí níže. Teoreticky by mělo být možné na ni sjet přímo lesem, ale spíš za sucha. Raději si to tedy objíždím ještě kus zpátky, což mi přijde bezpečnější a za daných podmínek i pohodlnější. Celkem bez potíží se mi daří najít i odbočku z lesa do Kamenné a spouštím se po popraskaném asfaltu. Netrvá ani pět minut a jsem v dědině.


Co o obci Kamenná napsat? Působí celkem upraveně. Je větší než jsem si myslel, mají tu továrnu na výrobu drátěného pletiva, opravenou kapličku a pod ní trojici paneláků, z nichž prostřední prochází zateplovacími pracemi. Kus pod sídlištěm budova s nápisem KINO, která ovšem delší dobu jako kino nefunguje, ale zajímavá je tím, že kolem ní vede moje další etapa na Rohli. Autem byste museli jet ještě o kus níž po hlavní silnici, vyjet z Kamenné a teprve potom byste dojeli ke spodnímu konci Rohle. Pěšky nebo na kole je tu zkratka. Projíždím okolo Obecního úřadu a fotbalového hřiště, načež se na mě směje krásný asfaltový sjezd mezi loukami. Trochu to kazí značka, která na možná dvacetimetrovém úseku velí CYKLISTO, SESEDNI Z KOLA, ale vztyčuji k ní pomyslný prostředníček a normálně to projíždím. Fakt jsem nepochopil, jaký smysl má mít. Při sjezdu míjím dřevěný kříž zasazený mezi dvojici vzrostlých stromů a dojíždím k ohradě s krávami. Přímo přede mnou se tyčí rohelský kostel a na lávce přes potok další varování. Tady už to smysl má, protože k lávce přiléhá stromy krytá pěšina a rozjetý cyklista by mohl ohrozit případné chodce.


Zdolávám strmé stoupání ke kostelu a pořizuji pár fotek. Nejen kostela, ale taky okolí. Hned u kostela stojí takový typický vesnický statek a naproti pod stromem socha nějakého svatého (později jsem zjistil, že jde o Sv.Floriána). Dělám si malou zajížďku k přehradě na potoce Rohelnici. Přehradu najdeme pár set metrů nad Rohlí a člověk od toho nesmí čekat příliš. Leží však v pěkném klidném prostředí, na břehu stojí jakýsi bufet (teď zavřený, ale v létě nejspíš normálně funguje), takže místní mají kde relaxovat.


Vracím se zpátky do dědiny a pokračuji ve směru na Zábřeh, třebaže až do Zábřeha jet nechci. Na konci Rohle zase stoupání, na jehož vrcholu stojí Rohelská bouda. Docela by mě zajímalo, čím je vlastně výjimečná. Jde o malou kamennou chatu po pravé straně silnice, ale nic víc. Není tu nic zajímavého, žádný bufet, prostě jenom malá zamčená chata ze světlého kamene a cihel kolem oken. Spouštím se dolů na druhou stranu kopce do Strupšína. Ani bych se nedivil, kdyby byl Strupšín pojmenovaný podle zraněných cyklistů, co nevybrali poslední zatáčku nad začátkem obce (původní německý název zní Strupschein, něm. Strup = jed). Asi to tak nebude, ale za úvahu to stálo. 


Strupšínem se dá profičet bez zastavení plynulým sjezdem až do Brníčka. Brníčko je známé především díky zřícenině hradu, která z většiny míst pohledu na vesnici dominuje. Vypadá to velkolepě a teprve až u ruin samotných člověk zjistí, že ten hrad byl vlastně dost malý a moc z něj nezbylo. Tím vás ale nechci od návštěvy odrazovat - zajímavé je to i tak, a navíc se odtamtud můžete pořádně porozhlédnout do okolí. Já už nemám čas na rozhlížení. Krátce zvažuji možné varianty návratu a volím tu přes Dlouhomilov. Druhá možnost byla přejet kopec do Kolšova a jet přes Sudkov a Dolní Studénky. Jedu proti sílícímu větru, který mě brzdí, ale i když šnečním tempem, postupuji vpřed. Místními částmi Horní a Dolní Olešná přibývám do Hrabišína, kde na mě již čeká stará známá silnice k Novému Malínu a do Šumperka. Tam necelé čtyři hodiny po startu spokojeně zakončuji tento výživný cyklovýlet.

STATISTIKY
Celková doba výletu 9:58-13:50
Čistý čas jízdy 3:09
Ujetá vzdálenost 47,6 km
Průměrná rychlost 15 km/h
Maximální rychlost 44,2 km/h

 Fotoalbum

Žádné komentáře:

Okomentovat