27. 7. 2017

Brníčko, Rohelská bouda a Cikánský buk

20. srpna 2015

ŠUMPERK - DOLNÍ STUDÉNKY - SUDKOV - KOLŠOV - BRNÍČKO - HUMENĚC - ROHELSKÁ BOUDA - U CIKÁNSKÉHO BUKU - BENKOV - DLOUHOMILOV - HRABIŠÍN - NOVÝ MALÍN - ŠUMPERK



O středečním odpoledni odjel zbytek tlupy k tetě a já měl trochu času se zase trochu vyvenčit. Mělo to více důvodů:

1) Konečně skončily pařáky i liják a nastalo ideální počasí na kolo
2) Po dvojnásobném pokusu o zalepení píchlé duše jsem to vzdal, koupil duši novou a chtěl ji vyzkoušet
3) Nové brzdové špalíky na zadním kole a důkladně promazaný řetěz
4) Narůstající špeky
5) Krátící se dovolená

Jak vidíte, i takový relativně krátký výjezd o půl páté odpoledne může vypadat jako zcela neodkladný a nezbytný úkol. Vyrazil jsem zodpovědně vybaven, dobře naladěn a natěšený na dosud nepoznanou trasu. Jaká asi bude?


Od baráku startuji v 16:30 směr Dolní Studénky. Nedávno byla konečně dostavěna cyklostezka, po které se ze Šumperka dá dojet až do Sudkova. Dřív to bylo celkem o držku, a třebaže ta cesta je dost houpavá a slabší povahy z ní mohou dostat mořskou nemoc, pořád lepší než riskovat kejhák na silnici vedle. Hladce frčím i Sudkovem, odbočuji na Kolšov a zde se objevuje drobná komplikace v podobě zákazových značek. Opravují vozovku. Naštěstí mají dělníci padla a projíždím bez potíží až na vrchol stoupání a vesele to pouštím dolů do Brníčka. V Brníčku pohoda - kopce žádné a provoz taky ne. Teď hlavně nepřehlédnout odbočku mezi Brníčkem a Lesnicí, kterou bych se měl dostat do lesa. Protože jsem se doma připravil a předem si nastudoval StreetView, úspěšně nacházím co potřebuji. Odbočuji a začínám stoupat. Vpravo louka, vlevo taky, ale s ovečkami jako bonus. Hned od odbočky cesta začíná stoupat. Nejprve pohodově, dokonce chvílemi přijde i rovinka nebo krátký sjezd. Pod koly vystřídá asfalt šotolinka, ale solidní, pěkně se po ní jede. Les voní a je to vůně podzimu. Uprostřed srpna trochu předčasně, ale já cítím podzim. Ony v tom mají nejspíš prsty výkyvy teplot posledních dní. Les nejprve sežehlo horko, listí uschlo, zežloutlo a popadalo na zem. Pak se ochladilo, přišel déšť a výsledkem je dokonalý podzimní vzhled lesa. I s typickou vlhkou vůní a barvami v krajině. 


Protože však začátek podzimu považuji za nejhezčí období v roce, rozhodně to neberte jako stížnost:)
A pak jsem blbě odbočil. Klasika. Co je na tom nejhorší, nejprve to vůbec netuším a ani když jedu do krpálu jako blázen a mouchy s hovady na mě pořádají masové nálety, nenapadá mě zkontrolovat mapu. Teprve po nekonečné anabázi do kopce, kam se šinu s jazykem na triku, ožraný od hmyzu a s přerývaným dechem, až když najíždím ze šotoliny nase na jakousi asfaltovou silničku, zjišťuji jak jsem si zajel. Dobře mi tak, blbovi! Vydávám se tedy doleva, vede tam i žlutá turistická značka, která mě dovede k Rohelské boudě. Ještě kus před Rohelskou boudou a kousek za Humencem (vrchol kopce, 498 m) zastavuji, abych se podíval na jeden z jubilejních kamenů knížete Johanna II. Lichtensteina.


Pokud marně hledáte v paměti o koho jde, můžete vygooglovat stránky, které se těmto jubilejním kamenům věnují. K Rohelské boudě se pak dostávám sjezdem o délce asi 600 metrů. Zde je třeba přejet silnici Rohle/Strupšín, načež pokračuji dále po lesních cestách. Dle svého zvyku to tady lesáci pěkně rozjezdili. V kombinaci s jejich řáděním a včerejším deštěm dostal zdejší terén zcela nelákavou podobu. Nedávno jsem svoje kolo vyčistil až se lesklo a už je opět zacákané sajrajtem! Průběžně nadávám, leč pokračuji v jízdě. Nejdřív do stoupání, později po "houpačce", na které už se s bahnem střídá i přijatelnější povrch.


Poté znovu najíždím na žlutou značku a z ní se odbočkou doprava dostávám až k rozcestníku U Cikánského buku. Byl jsem tu před lety v netypicky letním říjnu, teď v netypicky podzimním srpnu, takže změny jsou minimální. Ani nevím proč, tohle místo v dolíku mezi lesem a mírně svažitou loukou má úžasné kouzlo. Přidávám krátký zápis do už přeplněné pamětní knihy a pokračuji po žluté - to jest po pěšině přes louku k pruhu lesa na druhé straně. Jak se tak kochám (to mi nemůže nikdo vyčítat), najednou jsem v lese. Cesta zmizela, značka jakbysmet a já jsem v pr... no prostě zase jedu kam nemám. Vlastně ani nejedu, protože porostem ostružin, křoví a vysoké trávy se na kole jet nedá. Dost špatně se v tom i jenom jde.


GPS ukazuje, že se musím natlačit kus doleva kde by měla být nějaká cesta vedoucí na silnici nad Benkovem. Na konci lítého boje, z něhož jsem nevyvázl bez šrámů, konečně stojím na čemsi, co cestu aspoň vzdáleně připomíná a spouštím se po tom dolů. Naštěstí správně. Po pár stech metrech sjezdu najíždím na asfaltku a po ní dolů do Benkova - výspy civilizace. Až domů už to dávám naprosto nudně, předvídatelně a neposrateně po silnici skrz Dlouhomilov, Hrabišín a Nový Malín, což nemá smysl dále rozpitvávat. Dojezd v 19:07.

STATISTIKY
Celkový čas 2:37 (16:30-19:07)
Čistý čas 1:59
Ujetá vzdálenost 38,8 km
Průměrná rychlost 19,4 km/h
Maximální rychlost 49,8 km/h


Žádné komentáře:

Okomentovat