28. 7. 2017

Drozdovská pila

31. března 2017 b

ŠUMPERK - BLUDOVEČEK - BLUDOV - CHROMEČ - VYŠEHOŘÍ - POSTŘELMŮVEK - ROVENSKO - ZÁBŘEH - NEMILE - LUPĚNÉ - CYKLOSTEZKA PO TĚLESE BÝVALÉ ŽELEZNICE - HOŠTEJN - DROZDOVSKÁ PILA - DROZDOV - JEDLÍ - SVÉBOHOV - ROVENSKO - POSTŘELMOV - SUDKOV - DOLNÍ STUDÉNKY - ŠUMPERK



Poslední den marodění jsem se skoro po dvou týdnech doma konečně zase dostal v rámci lékařem povolené vycházky ven. Zítra už budu oficiálně fit, tak jsem si říkal, že můžu být v plánování trochu odvážnější. Času bylo dost a počasí nádherné. Co víc si přát? Nechtěl jsem to hned po nemoci přepálit, takže vyhrálo crossové kolo a vesměs silniční trasa. Konečně jsem si během ní projel cyklostezku po náspu bývalé železniční trati mezi Lupěným a Hoštejnem, což byl dlouho můj cyklistický rest. 


Vyjíždím o poledni, kdy mi začíná povolená vycházka. Zbytek rodiny je u tety, tak není třeba se stresovat. Nejprve se musím dostat k Zábřehu. To lze udělat různě a zvolená možnost přes Bludoveček a Chromeč zřejmě není ta nejsnazší. Snazší si totiž nechávám na návrat a nechci se opakovat. V Zábřehu mě trochu zaráží cedule s varováním, že průjezd Nemilí je uzavřen. Potřebuji tamtudy projet. Říkám si však, že s kolem nějak proklouznu a bez otálení frčím dál. Opět poněkud náročnější "horní" variantou, která ani zde není na závadu. V Nemili se skutečně buduje. Mají odfrézovanou polovinu vozovky a nejrozbitěji vše vypadá dole u obecního úřadu. Zákazové cedule pokračují také u Lupěného, v praxi mi však postup nijak nezkomplikovaly. Za mostem přes Mor.Sázavu točím doprava a brzy jsem na zmiňované cyklostezce. Vznikla přeprojektováním železničního koridoru v letech 2004-2006, konkrétně tím, že koleje byly vedeny trošku jinudy a původní násep tak zůstal nevyužit. Záhy se našlo využití jako zajímavá spojka mezi Lupěným a Hoštejnem. Potěší zejména cyklisty, ale užijí si tu i bruslaři nebo pěší. Podél stezky stojí pět cedulí naučné stezky zabývající se historií zdejší železnice, ale také okolím. Zřejmě můžu děkovat všem těm uzavírkám, že během mé návštěvy zde bylo relativně liduprázdo. Pár lidí jsem sice minul, ovšem o Václaváku každopádně mluvit nelze.


Hlavní atrakcí celé stezky bude pro většinu návštěvníků parní lokomotiva stojící hned na jejím začátku, myšleno ve směru od Lupěného. Kdo má zájem, na informační ceduli se o parních vlacích dočte více a pak si může vylézt nahoru na místo strojvedoucího. Nebudu popisovat každý centimetr cesty. Je to příjemná a nikterak náročná projížďka s rozmanitým prostředím. Původně jsem měl v plánu dojet na konec cyklostezky, přes Hněvkov se otočit a uhánět domů. Jenomže za daných okolností (teplo, jaro, pocit svobody psa puštěného po dlouhé době od boudy) by to byla zbabělost. Pokračuji tedy až do Hoštejna. Mám tu obec zafixovanou jako nehezkou, ale pohled z dálky, kterému vévodí kostel a mohyla na památku dokončení železnice, je super. Za mostem to beru doleva a na konci Hoštejna, u cedule začátku Pardubického kraje, pak stále podél říčky Březné doprava. Podle říčky byla pojmenována i poměrně rozsáhlá chráněná oblast. Zalátaná asfaltka se mírně zvedá údolím. V trávě kvetou sasanky, bledule a poletují motýli. Kolem louky, lesy a pak projíždím kolem rybníka. Seskakuji z kola a jdu se podívat blíže k vodě. No jo, jsou tam! Spousta žab se tu vyhřívá na slunci, dělá elegantní tempa po hladině nebo se bezuzdně páří. Jaro je tady se vší parádou. Pokračuji silnicí ještě o něco výše a jsem na Drozdovské pile. Malá osada se rozrostla v osadu sice pořád malou, byť přece jen trochu větší. Už na škole do nás cpali historky o zdejších partyzánech za 2.světové války. V lesích prý stále čas od času někdo najde nevybuchlou munici, což samozřejmě jitřilo naše chlapecké fantazie.


Dojíždím k hospodě a rozcestníku. Podle mapy bych odtud měl dojet asi po 2,5 km do Drozdova. Tak nějak jsem čekal, že to bude do kopce, ale tohle byl těžkej záhul. Nejprve pohoda. Pouze asi na dvou místech byl sklon náročnější a já si říkal, že pak už to bude brnkačka. Prd! Strmost zdejší silničky je naprosto šílená a nejenže neslábne - naopak sílí. A až k Drozdovu tento trend nepoleví. Musel jsem udělat dvě vydýchávací pauzy a posledních 100 metrů dotlačit kolo pěšky, protože jsem byl totálně vyšťavenej. Naštěstí hned na kraji Drozdova nacházím lavičku pod stromem, kde chvíli nabírám síly. Jak dál? Dalo by se sfrčet do Růžového údolí a pak přes Račici do Zábřeha. To mi přijde bez fantazie. Raději volím trasu přes Jedlí. Z Drozdova je třeba ještě něco nastoupat, leč poté už přichází sešup korunovaný až do Jedlí naprosto úžasnými panoramaty. Z Jedlí dále neexperimentuji. Jedu ke Svébohovu, dolů do Rovenska a pak přes Postřelmov a Sudkov domů k Šumperku. Letošní první pořádnější výlet se povedl. Lehce ho sice sabotoval silný vítr, ale nic není ideální.

STATISTIKY
Ujeto 54,71 km
Čistý čas 2:36
Průměr 21,06 km/h
Maximum 56,91 km/h

 Fotoalbum

Žádné komentáře:

Okomentovat