9. dubna 2014
ŠUMPERK - HRABENOV - RUDA NAD MORAVOU - HOSTICE - ŽAMPACH - JANOUŠOV - NA WILSONU - PARAMUŤ - BOUDA - KAPLE NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE - SEVEROMORAVSKÁ CHATA - PODLESÍ - KŘIVÁ VODA - VLASKÉ - HANUŠOVICE - KOPŘIVNÁ - LUŽNÁ - BRATRUŠOV - ŠUMPERK
Jste-li znalí místních poměrů, zřejmě z výčtu míst výše pochopíte proč jsem nadpis článku tak zdramatizoval. Na Severomoravskou chatu jezdím celkem často, ale většinou mnohem snazší cestou. Myšleno co do kvality povrchu i co do obecné náročnosti. Když všechno zpětně přehodnotím, udělal jsem zásadní chybu v tom, že jsem to nevzal opačně.
No vážně, to by bylo citelně pohodlnější. Na druhou stranu, takto má více než padesát čtvrtečních kilometrů jaksi větší cenu. Ušetřím vás zdlouhavého popisu etapy Šumperk-Hostice. Dá se ve zkratce říct, že jde o přejezd jednoho kopce a stoupání na kopec druhý, přičemž k odbočce na cyklostezku v Pusté (horní část Hostic) je to z města cca 12 km po asfaltu.
Od tohoto místa je cesta přes Žampach k Janoušovu skutečně v mapách značená jako cyklostezka, ale berte ji raději s určitým odstupem. Dám ruku do ohně za to, že 90% cyklistů nebude schopno těch 1.5 km na rozcestí nad Žampachem plynule vyšlapat. Opačně, tedy z Žampachu dolů, se sjet dá, i když člověk musí být opatrný. Nahoru ovšem téměř jistě půjdete 2/3 trasy pěšky s kolem vedle sebe. Může za to nejen terén (nerovná hlína, šutry, kusy zdiva), ale taky velice prudký sklon kopce, kde převody většiny běžně dostupných kol nebudou stačit.
Píšu to jako varování před optimismem, kterým by někteří přespolní návštěvníci mohli trpět. Nicméně pokud se nad Žampach vyškrábete (nehledě na způsob), bude následovat celkem pohodová okružní jízda po svazích nad Janoušovem, která se odbývá veskrze po vrstevnici a tedy bez potu. V podstatě do Janoušova vůbec nepojedeme, ale budeme se držet jeho okrajů. Cyklostezka vede kus nad vesnicí, pak okolo malého lyžařského vlaku a dostaneme se po ní k dalšímu rozcestí u kravína, kde nalezneme i rozcestník Janoušov, statek (580 m.n.m.) Jediný možný směr pro cyklisty (pokud tedy nechtějí navštívit Janoušov samotný) je odtud doprava a nahoru po asfaltové silničce.
Cyklotrasa č.6223 by nás tudy dovedla na Čečel, ze kterého bychom se k Severomoravské chatě dostali přes Hrubý les po cyklotrase č.4071. Tam už to ale znám a pokud si pamatuji, není tam vlastně nic extra, a proto jsem zvolil trochu jiný postup. Kilometr od Janoušova stojí osamoceně pod lesem několik chalup. Ne přímo u cesty, ale jsou z ní dobře vidět. Když jsem je minul a zajel zase do lesa, odbočil jsem někde ve druhé serpentině z asfaltu doprava po nezpevněné cestě. Byl to záměr, díky němuž jsem se o pár minut později ocitl na Wilsonu.
Co je to Wilson? Podle dohledaných informací spadá pod Janoušov. Na místě najdeme nádherný strom (vlastně dvojici stromů, ale vypadají jako jeden) obklopený zelenými loukami a asi padesát metrů od stromu na kraji lesa menší domek. Za zmínku stojí ještě informační cedule regionu Ruda a lavička s božími mukami schovaná pod větvovím. Je tu krásně, klídek, co chtít víc? Až ke kapli Nejsvětější Trojice (jeden z pozdějších cílů na trase) se nyní budeme pohybovat po pěších turistických značkách. Nejprve po modré, kterou na rozcestí Paramuť nad Štědrákovou Lhotou vyměníme za zelenou. Nebyl jsem tu nějaké čtyři roky, takže mi z hlavy vypadl skutečný stav cest. Střídají se zde pohodlné úseky s úseky kamenitými a silně strmými, což obé tak nějak vyvrcholí u Paramuti. Tady je situace asi nejhorší.
Hodně jsem se těšil na výhledy, jak jsem si je pamatoval z někdejší procházky. Zvláště na tu od zastřešeného odpočívadla, ale ani to nevyšlo perfektně. Prvním problémem byl opar, kvůli kterému ani nemělo cenu vytahovat teleobjektiv nebo dalekohled. Problém druhý spočíval v tom, že stromy rostou. Z čerstvějších pasek byly scenérie pořád krásné, ale zrovna v tom mnou nejočekávanějším bodě vegetace už natolik povyrostla, že výhledy se prakticky nekonaly. Je to škoda i proto, že tím poněkud upadl smysl umístění zmíněného odpočívadla, kde si člověk mohl nejen oddechnou a posedět, ale i pokochat se přitom rozhledem do krajiny. Nemá smysl nadávat. Kácet zaclánějící jehličnany se mi nechtělo (třeba proto, že v batohu vozím jen kapesní nožík a tím se stromy kácejí blbě), tak jsem raději nasedl a jel dál.
Od odpočívadla se již terén začal zase maličko svažovat, což znamená příjemnou změnu. Kus dále přišla křižovatka lesních cest a na ní odbočka doleva, odkud to již nebylo daleko k rozcestí Bouda. Další trasa se odvíjela podle známého scénáře kolem Grabnerova pramene (známého kdo ví proč jako pramen Rudolf) a k nedaleké kapli Nejsvětější Trojice. Tady jsem se potkal s jakýmsi dědulou, jenž vyrazil zjistit jak se to má s tradiční poutí, která se u této kaple koná. Protože nezjistil nic, odfrčel svým směrem pryč a já taky svým, konkrétně dolů k Severomoravské chatě. Když jsem tudy projížděl loni na podzim, probíhaly opravy silnice a jak vidno, přineslo to sladké ovoce. povrch vozovky je nyní nádherně hladký a kolo po něm frčí jako střela.
Dole v serpentině, kde se odbočuje k SM chatě, byl navíc vykácen kus lesa a odkryl se pěkný výhled směrem k protějšímu Vojtíškovu. Vypadá to, tedy alespoň si tak dovoluji doufat, že oprav se dočká i cesta k chatě samotné, protože kam až moje paměť sahá, byla to vždycky samajama, štěrk a bahno. A zatím tak i zůstává. Při výletech na SM chatu se pokaždé těším na kofolové osvěžení, ale tentokrát jsem měl smůlu. Dojel jsem asi deset minut před šestou hodinou odpoledne a už měli zavřeno. Nikde ani noha, jediným živáčkem byla kočka chrnící na okenní římse. Místo Kofoly tedy musela postačit voda načerpaná z pramene, ale vlastně taky stačila. Poslal jsem domů SMS se vzkazem, že se vrátím cca kolem půl osmé, čili asi za hodinu a půl, a vzhledem k času bylo třeba popřemýšlet o tom, jak slib v praxi realizovat. Přesto jsem zavrhl nejsnazší variantu - sjezd přes Vysoký Potok, protože to je tak trochu nuda.
Rozhodl jsem se pro přímé řešení (aneb co bych se s tím sral) a po krátkém zaváhání se rozjel dolů po sjezdovce. Na pohled vše vypadalo horší, jelo se mi docela dobře. Potom jsem zatočil na lesní pěšinu po modré turistické značce, která mě vyvedla na loukách u spodní části sjezdovky. Tam pokračovalo drkotání po trávě a to tak dlouho, než se dalo napojit na silničku vedoucí do Podlesí. Výhledy parádní, terén přijatelný i pro trekové kolo a spokojenost stoprocentní. V Podlesí jsem se moc nezdržoval, ale všiml jsem si vykácených stromů na náměstíčku. Ono se teď vlastně kácí hodně a všude, nejen u Podlesí.
Součástí Podlesí, třebaže přes kopec, je osada Křivá Voda. Nikdy jsem tam nebyl a tohle byla příležitost situaci napravit. Nehledě na čas, točím pod Podlesím doprava po hlíně nahoru k pastvinám. První část musím vyjít pěšky kvůli prudkému svahu a špatnému terénu tvořenému uschlým bahnem, které ještě před zatvrdnutím zdeformovaly kola těžké techniky. Pak chvilka relativní rovinky kolem ohrad s výhledy na protější kopce a pasoucí se krávy. Třetí a závěrečnou etapu do Křivé Vody tvoří krátký sjezd. V žebříčku zapadákovů by se Křivá Voda umístila velmi dobře. Není tu skoro nic, nepočítáme-li pár opravených chalup a spoustu budov ve špatném stavu, některé dokonce zřícené. Nevypadá to ani jako obec, spíš jako stavby nahodile a v rozestupech rozmístěné podél příjezdové silnice.
Sjezdem se dostávám ke křižovatce pod Podlesím a pokračuji stále dolů k hlavní silnici na Hanušovice. Znamená to jízdu podél okraje lesa a poté podjet železniční nadjezd, za nímž už se nalézá jen most přes Moravu a zmíněná silnice. K Hanušovicím je třeba projet ještě obcí Vlaské. V Hanušovicích to beru nahoru přes Kopřivnou. Ten kopec je vážně drsný. Zvlášť v tom prakticky prázdném a nudném úseku, než se objeví první kopřivenské domky. Pak už je alespoň na co koukat a cesta lépe utíká. Po projetí Kopřivné čeká ještě stoupání kolem luk na Lužnou, kde trápení konečně vyvrcholí a nastoupí dlouhatánský a úžasný sešup do Bratrušova. Mezi Bratrušovem a Šumperkem je sice ještě kus rovinky, ale nepředstavuje už prakticky žádný problém ani námahu. Výlet je zdárně u konce.
STATISTIKY
Celkový čas 15:15 - 19:32 (4:17)
Čistý čas jízdy 3:13
Ujetá vzdálenost 51,5 km podle tachometru a 56,7 km podle měření mapy
(Více věřím mapě. Údaje tachometru nejspíš zkresluje jiný rozměr nových plášťů)
Průměrná rychlost 15,9 km/h
Maximální rychlost 50,3 km/h
Žádné komentáře:
Okomentovat