12. října 2014
ŠUMPERK - NOVÝ MALÍN - MALÍNSKÁ ROKLE - U HRÁZE - KRÁSNÉ, HORNÍ OSADA - KRÁSNÉ, PŘEHRADA - ŠUMPERK
Když se řekne Krásné, drtivá většina obyvatel Šumperska si vybaví malou přehradu, oblíbené vegetiště místních živočichů všeho věku a pohlaví. Někteří znalejší jmenují ještě blízký lom, ovšem o osadě stejného jména má potuchy jen málo kdo. Přehradu a lom znám taky, před nějakým pátkem jsem dojel i do osady. Ale je tady jeden zádrhel: Krásné jsou totiž ve skutečnosti osady dvě - dolní a horní. Já tenkrát dojel do spodní osady, kterou tvoří z velké části pozůstatek skutečné obce. Je to poznat podle domů i malého kostelíka. Osada horní, jak už říká název, leží o něco výše. Ze spodní části se tam však dostanete pouze pěšky po červené turistické značce. Jde o hodně úzkou pěšinu křovím do svahu, takže autem ani na kole to nedáte. Kdysi to možná šlo, dnes ani omylem. Lze tam dojet oklikou po lesní asfaltce, na kterou odbočíte někde mezi lomem a Hraběšicemi.
Narozdíl od spodní osady najdeme v té horní hlavně rekreační chaty a chalupy novějšího rázu (ve spodní osadě slouží většina stavení taky rekreaci, ale nebylo tomu tak vždycky). Vypadá hodně zastrčeně - na mapě i v reálu, takže o to více překvapí upravenost a modernost, jaká tu panuje. Samozřejmě jsem na místo mohl jet relativně pohodlně popisovanou cestou. Mám však ve zvyku si často neplánovaně cesty komplikovat a ani zde to nebylo jiné. Komplikací bylo více a většinou si za ně můžu sám, což nepopírám. Tak například se mi v půli výletu vybila baterie ve foťáku a já musel improvizovat s mobilem. Přitom ji stačilo před odjezdem zkontrolovat a vrazit na chvíli do nabíječky. Zamrzí ztráta krytky objektivu, takže kdybyste někde po trase našli krytku Olympus na 37 mm objektiv, ta je prosím moje a rád bych ji dostal zpátky. Díky. No a třetí komplikace byl terén těsně před, či spíše nad horní osadou. Ono to ani na mapě nevypadalo kdovíjak, ale realita byla tvrdší než moje očekávání.
Ze Šumperka to beru přes Nový Malín jakoby k Mladoňovu, ale později odbočuji ze silnice za závoru na lesní silničku, kudy jsem už dříve zdolal Kamenec. Na jaře tu taky bylo popadané listí, ale vypadalo úplně jinak. Podzimní, barevnější mi sedne lépe. I teplota kolem dvacítky mi během sobotního výletu vyhovovala. Škoda slunce schovaného za mraky. Začíná stoupání lesem k nepojmenovanému rozcestí, vzdálenému od závory cca 2,1 km. Do práce jezdím o něco víc, ale proti tomuhle mi to přijde poloviční. Technicky stoupáme už od Šumperka. V Malíně přituhne a za závorou dostane slovo "stoupání" zvýraznění červenou fixou a tlusté podtržítko. Výhledů odtud moc není a když už, tak jen omezeně do Malínské rokle pod silnicí. Hlavně však cesta vede lesem, střídavě listnatým, jehličnatým i smíšeným. Stejné je to s kvalitou vozovky.
Někde se jede krásně, jinde je to o ústa. Což o to, já jel nahoru, ale při sjezdu dolů můžou ty díry představovat problém. Na rozcestí u krmelce opouštím svou jarní "kamencovou" trasu, při níž jsem odbočil vpravo a pokračoval do kopce. Nyní se spouštím dolů cestou vlevo. Je rozbitější s více výmoly, ale zřejmě můžeme pořád mluvit o asfaltu. Tam, kde cesta křižuje tok Malínského potoka, tvoří ostrou zatáčku přes malý most. Hned u mostu stojí také kamenná hráz (ostatně nedaleký rozcestník se jmenuje U hráze). Rozcestí U hráze křižuje zelená turistická značka, ovšem mimo ní tu vede taky neznačená cesta přímo rovně vzhůru. To je můj směr. Začíná další stoupání a docela prudké. Bude trvat necelých 600 metrů po většinou rozbitém nebo zabláceném povrchu. Pak je potřeba trefit správnou odbočku. Já si pomohl "dží-pí-eskou", jinak bych určitě jel blbě. Dá se říct, že nesmíme uhnout vlevo ni vpravo a vzít to rovně do lesa. Samozřejmě bez asfaltu, šotoliny nebo třeba jen šutrů.
Jak popsat úsek mezi právě popsanou odbočkou a příjezdem do osady? Brutální? Drsné? Nebezpečné? Je to od všeho něco a navíc tu prudí mračna kousavých létajících potvor. Masakr! Prvních pár metrů člověka uchlácholí dojmem, že prostě pojede po travičce a občas se holt zaboří do bahna. Jsme nakonec v lese, ne? Jenomže brzy přijde klesání. Já vím, že při předchozích stoupácích většina z vás po klesání zatoužila, ale po takovém ne, věřte mi. Jedná se o pěšinku, postupně zarostlejší a zarostlejší, jenže taky prudší a prudší. Jako třešnička na dortu tu místy leží pokácené stromky, které jaksi nikoho nenapadlo uklidit. No, asi nikoho nanapadlo, že tam někdo pojede na kole, to je fakt, ale musí to být pruda i pro pěší. Těsně nad osadou se probahníme potokem a napojíme na zase jakštakš rozeznatelnou cestičku. A aby nám tento úsek zůstal dlouho v paměti, na úplný závěr tu máme krmelec a u něj strmý, bahnitý, ale alespoň krátký kros na štěrkem vysypaný plácek. A jsme tam.
Přechod z drsné divočiny do míst, kde vládnou posekané trávníky a úpravné chaty je skoro šok. A je tu i docela živo. Z mnoha směrů jsem zaslechl hlasy, štěkání psů (jeden zvlášť dementní kousek přišel štěkat i na mě) a další zvuky chalupařících spoluobčanů. Z velké části osady se nabízí krásný výhled směrem na Šumperk. Tedy za lepšího počasí. Funguje to i naopak, tudíž lze zdejší chaty zahlédnout i ze Šumperka, třebaže dalekohled je skoro nutnost. Mám to vyzkoušené.
Do spodní osady bych musel po červené, což s kolem prakticky nelze. Aspoň pokud mám v úmyslu dojít živ a zdráv. Spodní osadu tedy vzdávám a zahajuji návratový sjezd. To se vesměs jen frčí dolů lesem, brzdí před výmoly, vybírají zatáčky a klouže po listí, načež se objevíme na silnici pod Hraběšicemi. Pak stačí dojet v klídku, pohodě a mírném klesání kolem přehrady až do města, nebo kamkoliv jinam budete chtít.
STATISTIKY
Čas 15:30-17:45
Čistý čas 1:23
Ujetá vzdálenost 22,7 km
Průměrná rychlost 16,3 km/h
Maximální rychlost 46,6 km/h
Žádné komentáře:
Okomentovat