28. 7. 2017

K prameni Svaté Anny

2. června 2016

ŠUMPERK - VIKÝŘOVICE - RAPOTÍN - VELKÉ LOSINY - ŽÁROVÁ - HORNÍ BOHDÍKOV - louky a lesy - KAPLE A PRAMEN SV.ANNY - ROZC.NAD SV.ANNOU - POTŮČNÍK - PRŠNÁ - POTŮČNÍK - HANUŠOVICE - RAŠKOV - BOHDÍKOV - ŠUMPERK



Osm minut po osmé ráno sedám na kolo a mířím na sever. Musím se dostat až nad Horní Bohdíkov, takže jedu nejprve k Velkým Losinám, kde se přes lázeňský areál dostávám na silnici do Žárové a stále nahoru. Asi sto metrů za posledními domky je čas opustit asfalt. Z minulosti mám mnoho špatných zkušeností právě v této oblasti, kdy mi plány kazily elektrické ohradníky. Jak se zdá, mám nyní více štěstí.


Polní cesta se volně svažuje dolů po trávě kamsi k lesu. Chvíli se kochám panoramatem Králického Sněžníku nad rozkvetlými loukami, načež se spouštím dolů. Dodrncávám o pár set metrů níže a dávám se cestou, o níž se domnívám, že mě dovede ke Svaté Anně. Brzy se ukazuje, že jsem mimo. Nezbývá než se vrátit a vyšlapat kus toho krpálu zpátky nahoru. Během šlapání si všímám zvířete na ohybu kopce, které zrovna cosi žere ze země. Ono si mě všímá o něco později a dává se na útěk do lesa. Když jsem jej spatřil poprvé myslel jsem, že jde o malou srnku, ale je to krásná statná liška. Během pár vteřin mizí ve stromoví. Paráda.


Po jisté fušce konečně dorážím k místu kde se zdá, že se polní cestičky dělí, a tak jedu tou nevyzkoušenou. Průjezdu brání ohradník. Přehazuji tedy kolo na druhou stranu a opřen o řídítka přeskakuji dráty. Kolo poté na mokré trávě podjelo a já házím držku. Hubou o řídítka, kolenem o zem a hlavou o rám. Kdyby mě někdo viděl, neudrží se smíchy. Praštit sebou během jízdy na bahně nebo při sjezdu lesem lze pochopit, ale tohle je poněkud mimo standard. Když odeznělo překvapení nad vývojem událostí, bolest a pocit zahanbení, sbírám se ze země. Rovnám řídítka nárazem pootočená v představci a opatrně sjíždím travou na další louku. Opravdu tu není žádná skutečná cesta, jen vyšlapaná pěšinka travou. Scenérie přede mnou ovšem velkolepé. Kochám se a kochám, až mě napadá zkontrolovat GPSku zda nejsem zase mimo. Jasně že jo! Aspoň že ne moc. Beru to kus nazpátek a na pěšinky neberu ohledy, až konečně dojíždím tam, kde jsem měl dávno být. Z kola porůznu trčí stébla a kytky, že vypadám jako hipík. Protože v předešlé silniční etapě se mi podařilo nastoupat dostatek výškových metrů, teď si budu užívat zasloužený sjezd. Nečekejte žádné šílené tempo. Cesta je místy rozbahněná a povrch většinou tvoří posyp štěrku, navíc s výmoly. Vhodné je tedy spíš pomalé a obezřetné pojíždění s rukama na brzdách. Střídají se úseky čistě lesní s úseky pololesními, kde po jedné straně míjím paseky nebo pastviny. V údolíčku pod cestou bublá potok. Dojíždím na rozcestí, na němž se setkává tahle "moje" cesta s jinou, vedoucí od Potůčníku k prameni Sv.Anny. Sjezd střídá opětovné stoupání, v některých částech náročné. Nezpevněná cesta je trochu mokrá, čili obsahuje bahýnko, avšak daří se mi ji na kašpárka pomalu zdolávat.


Po několika minutách námahy jsem slavnostně u cíle. Byl jsem tu naposled před šesti lety a tak si všímám, že na blízké skalce přibyl kříž a vlastně i tu cestu, kudy jsem přijel, lemovaly jakési pidikřížky. Usedám na lavičku u kaple ke krátkému odpočinutí. Po nedávných deštích je celé okolí rozbahněné, boty mám za chvíli celé od bláta. Pořizuji několik záběrů a pokračuji ve výletu. Původní plán počítal s návratem po příjezdové cestě, ale nakonec si říkám, že zkusím vyšlápnout ještě výše a loukami dojet do horní části Potůčníku. Měl jsem trochu obavy z prudkosti stouání, navzdory čemuž v pohodě vyjíždím až na rozcestí Nad svatou Annou. Dávám se po červené turistické značce - a je to tady. Ohradník. Všímám si cedulky na drátu: DĚKUJEME VŠEM, ŽE ZA SEBOU ZAVÍRÁTE. 


Vida, vedle nacházím vrátka, jimiž se dá projít dovnitř. Kdyby to bylo nebezpečné, bude tam přece zákaz, ne? Vjíždím tedy do ohrady a cestou vytvořenou koly traktorů se sunu podél spodního kraje pastviny. Tak lehce bych se přece nedostal někam kde se normálně pase stádo. Přesvědčení mi vydrží jen chvíli, skupina krav se vzápětí objevuje u lesa po levici. No kurňa... Všimly si mě. Chvíli čumí, ale nedělají nic. Sugeruji si, že když si jich nebudu všímat nebudou si všímat ani ony mě. Koukám znovu a hele - krávy se daly do pohybu. Být mezi nima nervově labilní býk, bude legrace. Stádo naštěstí mění směr a pomalu se šourá kamsi za obzor. Uffff!!! Nemá smysl držet se dál značení, které míří právě za krávami. Beru to tedy jakousi pěšinkou dolů k místu odkud vykukují střechy. Terén je od krav nepříjemně rozdupaný. Nacházím i pár prázdných sloupků ohradníku bez drátu a branek vedoucích nikam - snad pozůstatek starších pastvin, než došlo k jejich rozšíření. Působí jako legendární nástrahy v hrobkách egyptských faraonů. Po louce dojíždím k potůčnickému kostelu a pod ohradníkem vylézám z ohrady.


Když už jsem tady, jdu na prohlídku kostelíku. V roce 2007 vyhořel a já k němu poprvé došel o tři roky později. To z něj zbývaly jen obvodové zdi. Během návštěvy předloni mě už zaujaly probíhající opravy, no a tak jsem pochopitelně zvědav jak pokročily. Na první pohled nic moc, zvenčí všechno vypadá beze změn. Vstupní dveře nacházím bohužel zavřené a zahrazené mříží, ačkoliv posledně jsem se normálně dostal dovnitř. Nakukuji alespoň malým okénkem ve dveřích. Interiér pokroku doznal, jsou tu částečně obílené stěny a zřejmě nový oltář, většinu snímku však pořád zabírá stavební nepořádek. Vracím se ke kolu. Jak dál? Můžu sjet po silnici (úzké a plné štěrku) dolů na silnici pod Potůčníkem a pokračovat přes Hanušovice, nebo se pokusit přejet kopec Pršná, vyjet nad Hynčicemi a vrátit se přes Rejchartice nebo Lužnou. Problém je, že na Pršné jsou další pastviny a tím pádem další možné komplikace. Navíc stoupák jak sviňa. Ovšem volba přes Pršnou se zdá zajímavější, tak ji zkusím.


Na rozcestí u jakési stodoly se tedy dávám po polňačce do lesa a poté velmi prudce vzhůru mezi pastvinami. Cesta vede volně, ohradníky se táhnou z obou stran podél ní a vše vypadá skvěle. O kus dál už funím vedle kola pěšky a potím se jak vrata do chlíva. Dotírající únavu zahání vidina věcí příštích, příjemných. Ještě kousek a budu na vrcholu. Co to kur... Zrada!!! Jen pár metrů pod hřebenem kopce stojím u přehrazené cesty s cedulí ZÁKAZ VSTUPU / PLEMENNÝ BÝK! To jsem se musel vyškrábat až sem jenom abych zjistil, že nějaký plemenný býk zakazuje vstup? Do pr...! Budu se muset vrátit, protože nehořím touhou setkat se s volem, co má koule. Sjíždím tedy celý ten krpál zase dolů do Potůčníku a posléze lesem do spodní části osady. Není jiná možnost. Za Potůčníkem se napojuji na rušnou asfaltku od Jeseníku do Hanušovic a domů už jedu prakticky bez nějakých kliček po silnici. U domu brzdím něco před čtvrt na jednu. Pak sprcha, obídek, pro prcky do školky... zkrátka už jen samé necyklo záležitosti.

STATISTIKY
Ujeto 50,53 km
Čistý čas 3:03
Průměr 16,55 km/h

 Fotoalbum

Žádné komentáře:

Okomentovat