Kamenec

9. března 2014

ŠUMPERK - NOVÝ MALÍN - POD SMRČNÍKEM - KAMENEC, ROZC. - KAMENEC, VRCHOL. - KRÁSNÉ - ŠUMPERK

Mapa

Vzato pohledem na mapu, nebyl nedělní výlet žádné terno. Kilometrově zabral celkem asi 25 km, čehož první dojem vyvolává na tváři ostřílených bikerů samolibý úsměv, značící lítost a zároveň pohrdání nad někým, komu se kvůli takovému kousku vyplatilo vůbec vytahovat kolo. Situaci aspoň trochu vylepšuje pohled na výškový profil trasy. Je to prostě krpál jako sviňa.

Tuhle trasu jsem zvolil především kvůli časovému omezení. Z domu jsem vyjížděl po desáté hodině ráno a zpátky jsem slíbil být kolem druhé odpoledne. Původně bylo v plánu zdolání Bradla, ale to by bylo na delší dobu a taky dohlednost nebyla zrovna nic moc, takže vyhlídek bych si tam stejně neužil. Proto padla volba na Kamenec, kde jsem už sice byl předloni, ale jinudy (komplikovaněji) a tohle mi přišlo jako "správná" cesta k vrcholu. O prakticky nulových rozhledech z Kamence jsem věděl, což mi ušetřilo pozdější zklamání.

Vzal jsem to z města kolem hotelu Grand, pak po Lidické ulici ke koupališti Benátky a dále do Nového Malína. V N.Malíně boční uličkou nahoru ke kostelu, přes koleje a pak stále vzhůru, směr Mladoňov. V serpentině za koncem Malína je odbočka do Malínské rokle, ale ta mě nezajímala. "Moje" odbočka se nalézá asi o 600 metrů dál. Cestu do lesa blokuje závora, ale pro nás, cyklisty, spíš symbolicky. Není problém ji prostě objet a vesele pokračovat v jízdě. Slovo "vesele" je ovšem poněkud relativní. Pravda, prvních asi 300 metrů si člověk říká, že to bude pohoda, protože terén se zvedá jen pozvolna a rozbitá, ale přesto celkem slušná lesní asfaltka, nevypadá nijak dramaticky. Pohoda se zvrtne vzápětí, kdy sklon silnice vzroste a prakticky se nezmění až k cílovému vrcholu. Ani ke koukání toho není příliš. Výjimku tvoří asi dvě paseky nabízející výhledy na protější svahy, ale jinak vidíme jen stromy a silnici. Potěší tak i jinak celkem všední rozcestí u krmelce, odkud se (asi) dá zahlédnout více, ale to platí pro podstatně lepší rozptylové podmínky, než byly ty nedělní.

Naťukl jsem stoupání. Nekonečněkrát jsem si kladl tutéž otázku: Může opravdu ještě pořád stoupat? a nekonečněkrát na ni dostal tutéž deprimující odpověď: Může. A bylo to tak. Ani s tou přijatelnou kvalitou cesty to není dokonalé. Nejaké dva kilometry před cílem asfalt mizí a je vystřídán něčím, co bychom mohli popsat jako směs bahna, malých kamínků a ledu. Ano, čtete správně. Díky stinným místům a vysoké nadmořské výšce je zde mnohem chladněji než v údolí a louže vody zůstávají zamrzlé i odpoledne, kdy lidé dole ve městě chodí v krátkém rukávu. Ten přechod z asfaltu do zmíněné sra... nepohody byl naprosto nečekaný. Hlavně proto, že v mapě je to značené jako zpevněná silnice skoro až k rozcestí pod Kamencem. Celé to vypadá jako vybagrované a zřejmě budou následovat nějaké zpevňovací práce, ale zatím je to hnus. Situace se trochu zlepší kus před cílem, kdy najíždím na šotolinu. Normálně bych ji nepovažoval za luxus, ale po absolvovaném tankodromu je tenhle dotvrda udusaný štěrk balzám na pláště i na duši. Proto velkoryse nekomentuji několik hlubokých odvodňovacích stouh, které místy zákeřně protínaly celou šíři cesty.

Když jsem se doplazil na rozcestí Pod Smrčníkem, vrátil se pachatel na místo činu. Zde jsem se ocitl už před dvěma lety, byť odjinud. Zledovatělý kus cesty se mi podařilo zdárně projet a za chvíli už jsem mířil po trávě a hlíně k rozcestníku Kamenec - rozcestí, kam vede i modrá a červená turistická značka. Ten půlkilometr se taky táhne, jak jinak než prudce vzhůru. Zbylých 300 metrů k samotnému vrcholu je však lépe zdolat pěšky, takže uzamykám kolo ke stromu a jdu po svých. Uzoučkou pěšinku kolem skály rovněž pokrývá zledovatělý sníh, tak se přidržují větviček okolního křoví a (ač ateista) modlím se, aby vydrželo. Naštěsí žádný ze záchytných bodů nezklamal a já se nepoškozen objevuji nahoře.

Předloni jsem tu byl sám. Nedělní jarní počasí však z brlohů vylákalo větší počet turistů a mnozí z nich dorazili i sem. S díky odmítám nabízené perníčky jednoho postaršího páru a provádím zběžné ohledání. Nápis VÍTÁ VÁS KAMENNÝ VRCH (KAMENEC) 955 M.N.M. ze dřevěné cedulky skoro zmizel, vrcholová kniha ze schránky na sloupku zmizela úplně. Zůstaly jen okolní stromy bránící výhledům, takže v rychlosti píšu SMS domů, že jsem v pořádku zdolal vytyčený cíl a obracím k návratu. Fakt je, že ta SMS byla v podstatě zbytečná. Cesta nazpátek bude totiž mnohem nebezpečnější, než cesta na vrchol. To jsem ale ještě nevěděl. Původně jsem měl jiný, vesměs dobrý plán na to, kudy se vrátit: Sjet zpátky k rozcestí Pod Smrčníkem, pak kus dál po cestě na kótu Nad Říjištěm a nějak přetrpět 650 metrů k rozcestníku Pod Kamencem, kde navazuje asfaltka od Skřítku na Hraběšice, odkud už dojedu snadno. Nakonec jsem jel úplně jinudy, protože jsem byl líný kontrolovat mapu, ale taky to nebylo špatné.

Z rozcestí pod Kamencem jsem po pár desítkách metrech zabočil na neznačenou lesní cestu. Zatím pěkně po trávě, v rámci možností pohodlně. Teprve po čase nastoupilo prudké klesání, kořeny, kluzké bláto a šutry. To byl vážně masakr a vyloženě jsem cítil výčitky, kterými mě moje kolo zahrnuje. Ale co, dostalo nové odpružení a široké pláště, tak ať se snaží, ne? Výhodou této etapy byly naopak tři krásná vyhlídková místa. Tvořily je dlouhé paseky, které odhalovaly siluety hor na severu. Zdálo se, že opar se drží spíš v nižších polohách, protože odtud byly výhledy celkem ucházející. K čistotě jim sice chybělo ještě hodně, ale přesto jsem se kochal. Viděným scenériím dominovala hlavně Břidličná hora a za ní věž na vzdálenějším Pradědu, obé ještě pokryté sněhem. Paráda.

Než jsem se napojil na štěrkovitou silničku, bylo třeba přežít nějakých sto metrů pravděpodpobně nejhoršího dnešního terénu. Pak už to šlo. Povrch cesty nejspíš kdysi tvořil asfalt, ale ten se evidentně dávno rozpadl a pod koly mi ubíhal spíš štěrk, což bylo ale pořád o 1000% lepší, než předchozí etapa. Brzy jsem dofrčel k závoře u rozcestí. Tentokrát jsem už nebyl líný zkontrolovat svoji polohu a ukázalo se, že situace se vyvinula zcela výborně. Odbočil jsem doprava, tam už byla docela pěkná asfaltka, a po několika dalších minutách sjezdu už se napojoval na silnici mezi Krásným a Hraběšicemi. Minul jsem lom i chatovou osadu, bez zastávky profrčel okolo přehrady a zanedlouho jsem byl zpátky v Šumperku.

Hodnocení výjezdu? Dosažení cíle a bezpečný návrat - to si zaslouží plný počet. Stěžovat bych si mohl na stoupání, ale to bych byl idiot co si myslí, že do skoro tisícimetrové nadmořské výšky pojede po rovině. Tvrdší terén při návratu je taky moje chyba, protože jsem se měl držet bezpečných značených tras. Že z Kamence nejsou žádné výhledy, to jsem věděl už dřív a navíc mi je vynahradily výhledy z jiných míst. V kostce jsem dojel kam jsem chtěl a přežil to. Co víc si přát?

STATISTIKY

Skutečný čas: 10:20 - 13:30

Čistý čas: 1:54

Ujetá vzdálenost: 25,1 km

Průměrná rychlost 13,1 km/h

Maximální rychlost 42,8 km/h