28. 7. 2017

Kunčice, Paprsek, Ostružná

1. října 2016 b

ŠUMPERK - BRATRUŠOV - LUŽNÁ - KOPŘIVNÁ - HANUŠOVICE - STARÉ MĚSTO POD SNĚŽNÍKEM - KUNČICE - MEDVĚDÍ BOUDA - PALAŠ - PAPRSEK - PALAŠ - ROZC. CÍSAŘSKÁ LOVECKÁ BOUDA - PETŘÍKOV - OSTRUŽNÁ - SPLAV - BANJALUKA - BRANNÁ - NOVÉ LOSINY - JINDŘICHOV - PUSTÉ ŽIBŘIDOVICE - HORNÍ BOHDÍKOV - ŽÁROVÁ - VELKÉ LOSINY - RAPOTÍN - VIKÝŘOVICE - ŠUMPERK



Dnes jsem dojel na Paprsek. Report zahájím skokem do Starého Města pod Sněžníkem, kam jsem stejně dojel normálně po silnici a moc se o tom rozepisovat nedá. Ze Staráku jedu směr Kunčice, kde začne hlavní stoupák trasy. Byl jsem tu naposled jako prcek a nepamatuji si z toho ani ň, takže dnes tenhle kulturní nedostatek napravuji. Dědinka je to malebná, asi spíše rekreační a plná nových i starých, ale opravených chaloupek. Jedu stále vzhůru podél Kunčického potoka.


Je na něm hromada splávků, tůněk, proudy se tu rozdělují a zase spojují... No nádhera. Překvapila mě kvalita silnice. Původně jsem čekal díry a štěrk, jenže až na Palaš frčím po luxusním asfaltu. Má to i nevýhody. Dobře se tu jezdí autům a taky jich kolem několik profrčelo. Vesměs samá fára, až se mi to začalo zdát podezřelé. Pár set metrů před Medvědí boudou jsem získal dojem, že silnice nestoupá tak prudce a že se mi vlastně jede docela pohodově. Chyba! Kousek za chatou to teprve dostane grády. Na rozcestí Palaš už mi bylo jasné, že si obídek v klidu na Paprsku nedám. Inkriminovaným směrem totiž mířila spousta pěších i banda Poláků na kolech.


Restaurace v chatě byla zavřená kvůli svatbě. To vysvětluje ten provoz od Kunčic. Pro nás, obyčejné turisty, bylo připraveno občerstvení ve velkém stanu, ale měli tam narváno. Nalil jsem do sebe jenom půllitr kofoly a vypadl. K úprku mě popoháněla i přeslazeně vlezlá melodie, kterou si k obřadu nacvičovali hudebníci u kapličky. Takže zpátky na Palaš a pak po červené turistické značce k rozcestí Císařská lovecká chata. Chatu jsem neviděl - nachází se o kus dál v lese po zelené. Stejně mě víc zajímalo jak vypadá následující asi půlkilometrový úsek, kudy vede červená značka na níže položenou silničku. Když jsem tam odbočoval, dvojice starších manželů, co odtamtud právě vyšli, na mě koukali trochu nedůvěřivě. Byl to celkem masakr. Terén prudce klesá a cesta je posypána velkými volnými kameny, které kloužou a ustřelují. Takže ruce na brzdách, oči na šťopkách a bacha! Pak už zase najíždím na asfalt a jako ďas uháním k Petříkovu. Vjezd poblíž prvního stavení střeží závora, toho času aspoň otevřená.


Petříkov je spíš rekreační dědina zaměřená hlavně na lyžování. Takový pidi Svatý Mořic. Mají tu spousty penzionů, hotelů a chat k pronajmutí. Většina z toho nádherně udržovaná nebo opravená. Fakt jsem čučel, čekal jsem všechno trochu zpustlejší. Přejíždím trať do Ostružné. Hned u cesty jsou tu boží muka a vedle božích muk několik takových těch cvičebních strojů, co jsou asi v kurzu, když je poslední dobou staví každý. Už mi to začíná pomalu připadat jako nějaká duševní úchylka. V Ostružné sice najíždím na hlavní silnici, ale hned ji zase opuštím odbočkou doleva. Tam by měla být zajímavá cyklostezka, co mě podél říčky Branné dovede až do stejnojmenného městečka. Povrch cyklostezky se různě mění. Nejprve naprosto luxusní asfalt, kterýžto ještě před posledními domky přejde v naprosto odporný makadam. Ten později střídá šotolina, od rozcestí Nad Splavem se mění na rozflákanou asfaltku zasypanou štěrkem a teprve u osady Splav opět najedeme na něco normálního. 


Podél cesty za Splavem osamoceně stojí pár starších, ale docela velkých stavení. Bohužel v nic moc stavu. Jede se i okolo známé hájovny Banjaluky. Bývalo tu malé překladové nádraží lesní železnice z výše položené a dnes už prakticky neexistující osady Josefová. Asi v souvislosti s aktuálními opravami trati dostal novou podobu železniční most dále směrem na Brannou. Dříve byly vidět stavební kameny, jenž jsou nyní překryty fasádou. Nemůžu si pomoct, ale jaksi to zabilo původní historické vzezření stavby a její šmrnc. Dojel jsem do Branné a pokračoval přes Nové Losiny na Jindřichov. U zavřené prodejny jsem zbaštil další tatranku a upil trochu poslední vody zbývající v bidonu. Úplně poslední kapky mi přišlo dobré ponechat na krpál do Pustých Žibřidovic, což byla moudrá taktika. On je to totiž krpál jako prase a po ujetých kilometrech se zdál ještě větší. Nahoře mě už čekaly nádherné podzimní výhledy ze silničky k Hornímu Bohdíkovu a parádní sešup do Velkých Losin. Tam jsem si ve stánku u zámku dal ještě jednu kofolu a párek v rohlíku na závěrečnou a málo zajímavou etapu domů do Šumperka.

STATISTIKY
Ujeto 80,41 km
Čistý čas 4:11
Průměr 19,22 km/h

 Fotoalbum

Žádné komentáře:

Okomentovat