24. 7. 2017

Na okraj Hané

15. května 2012

NOVÝ MALÍN - HRABIŠÍN - LIBINA - NOVÁ HRADEČNÁ - TROUBELICE - PÍSKOV - KLOPINA - ÚSOV - TŘEŠTINA - HÁJ U TŘEŠTINY - VITOŠOV - LEŠTINA - LESNICE - SUDKOV - DOLNÍ STUDÉNKY - ŠUMPERK

V pondělí, kdy jsem tohle všechno projel, lehce zklamalo počasí. Od rána bylo zataženo a chladno, takže jsem hodně váhal, zda vůbec vyrazit. Hádala se ve mě nedůvěra k počasí a - proč si to nepřiznat - i lenost proti přesvědčení, že když mám v osmi dnech volné jen dva, bylo by škoda je promarnit. Že lenost byla poražena touhou po vzdoušku už jste jistě pochopili, tak můžeme jít na podrobnosti.



Cestu ze Šumperka do Libiny nemá smysl opakovat. Tentokrát jsem to vzal normálně po silnici bez "zkratek", což podle cedulí zvládne každý i lehce retardovaný jedinec. K oprýskané kapli v Dolní Libině je to ze Šumperka asi 18km. Třetina do kopce, třetina z kopce a třetina po rovince. Dobré je ohlídat si rozcestník na křižovatce ještě před kaplí. Řekne nám, že musíme zabočit doprava na Novou Hradečnou. O pár set metrů dále projedeme okolo rybníka, toho času skoro vypuštěného. Vzhledem k malému počtu takových vodních ploch v okolí jej můžeme považovat za zpestření. Dostává se k němu docela obtížně, pokud to chceme zvládnout ze silnice. Když ale dojedeme na druhý konec, narazíme na štěrkovou cestu, kudy se dostaneme blízko a pohodlně. Do Nové Hradečné přijedeme asi po dvou kilometrech stylově. Krátké stromořadí o to majestátnějších topolů nám vytvoří vyloženou slavobránu. Nová Hradečná je mnohem větší než kousek, který z ní projedeme.


Na první křižovatce to vezmeme doleva k mateřské školce a pak do něčeho, čemu by se dalo říkat kopeček. S ohledem na kopec, který jsme zdolali u Hrabišína je tohle však pouhý krtinec a celou cestu už na větší stoupák nenarazíme. Když se vyškrábeme na krtinec, uvítá nás rovinka s výhledy. Za lepšího počasí by vypadaly lépe než pod zataženou oblohou, ale větru a dešti holt poručit neumím. Tedy umím, ale oni mě stejně nikdy neposlouchají, potvory. Ze zmíněné rovinky můžeme spatřit v dálce před sebou třeba věž radnice v Uničově, naopak za zády se nám rýsují jesenické kopce, tu a tam ještě stále s bílou pokrývkou sněhu. Svezeme se zase kousek dolů a jsme v Troubelicích. Budeme pokračovat na křižovatce vpravo k Pískovu. Za Troubelicemi nás čeká další křižovatka, naštěstí opět dobře značená a říkající, že máme jet doleva pod železniční nadjezd. Je tu další malý krtinec a silnice obklopená řepkovými poli smrdícími bionaftou.


O Pískovu, kam dojedeme vzápětí, není moc co psát. Zajímavý je aspoň tamní kostelík, se štíhle vysokou střechou a miniaturní věžičkou, hodný pozornosti. Projedeme kolem něho a abychom nevyšli ze cviku, znovu si lehce zastoupáme. Na vrcholu kopečka nás s optimismem přivítá malý hřbitůvek. Kompenzací za předešlé stoupání pojedeme zase chvíli dolů, do Klopiny. Stejně jako v Nové Hradečné však pouze po okraji. Na první křižovatce na nás číhá cedule, která hlásá uzavírku silnice na Úsov a možnou objížďku přes Polici, což by byla nepříjemná oklika. Důležité je nenechat se odradit. Ačkoliv bylo pondělí, tedy všední den, všiml jsem si několika aut přijíždějících z údajně uzavřeného směru. To bylo důkazem, že uzavírka není tak docela uzavřená a není třeba se jí bát. Takže hurá doleva a podél vyhlášených jablečných sadů přímo k Úsovu! Úsov, který je od Klopiny vzdálen jen něco málo přes dva kilometry, je známý především zámkem s expozicí lesnického muzea. Stojí na kopci, kam se nyní bohužel kvůli opravám silnice nedostanete. Snad od Medlova byste uspěli. On Úsov je teď vlastně rozkopaný celý a projet jím - to je celkem adrenalin. Což o to, na kole si člověk vždycky nějak poradí, ale s autem by mohl mít problém. Doufejme, že opravy brzy skončí. 


Další, mnohem méně profláknutou atrakcí Úsova je bývalá židovská čtvrť. Je zajímavé, že tak malé město (dlouho jsem si myslel, že jde o vesnici) má něco takového. Cesta není sice nijak skvěle značená, ale šipka s odpovídajícím nápisem se při troše dobré vůle najít dá a s ní i samotný cíl. Tím je krásně renovovaná budova synagogy - vně i uvnitř. Pokud máte zájem o zevrubnější prohlídku, musíte kontaktovat osobu uvedenou na papírku za oknem. O historii židovské komunity v Úsově se spoutu informací dočtete na dvou informačních tabulích hned vedle synagogy. Asi o padesát metrů dále do kopce najdeme vstup na židovský hřbitov. Tam se už dostanete volně a zdarma. Jen na noc se areál uzamyká. Vypadá to tady přesně tak, jak si židovský hřbitov běžně představujeme. Kamenné desky ztrácející se v trávě se záhadnými hebrejskými písmeny a znaky jednotlivých rodů. Nečekal jsem, jak bude pohřebiště rozsáhlé a jakou atmosféru má. Židovský hřbitov v Šumperku se vedle něj může jít zahrabat. Ten šumperský byl taky postaven ze začátku 20. století, ale zde v Úsově existuje již 500 let. To je něco, s čím se prostě nedá soupeřit. K další etapě si můžeme vybrat dvě cesty. Buď se vrátit tou k náměstí, nebo projet úzkou uličkou kolem židovského hřbitova. Tak či onak se potřebujeme dostat na silnici směrem na Zábřeh a po ní k Polickému rybníku. Je to opět jen kousek přes malý kopeček. V zatáčce u rybníka si můžeme dát pauzu u kapličky vedle památného stromu. Rybník - tedy spíš bývalý rybník - se nachází hned za stromy přes silnici. Když říkám bývalý myslím tím, že rybník je už několik let vypuštěný a dnes vypadá spíš jako louka propadlá o dva metry pod zem. Kdysi se tu pořádaly hojně navštěvované výlovy, teď už jejich úlohu převzaly výlovy u rybníka v Šumvaldě.


Kolem (bývalého) rybníka do Třeštiny se dá projet polní cestou tvořenou betonovými panely. Hodně to na ní drncá. Na druhou stranu po silnici umí jezdit každý, že? Vyjedeme u božích muk nad statkem v Třeštině. Následně sjedeme z kopečka a za chvíli jste na návsi. Abychom se dostali do dalšího plánovaného cíle - Háje u Třeštiny, musíme projet přes náves pod kostelem a pokračovat po silnici, která už nikam jinam nevede. Mezi Třeštinou a Hájem pojedeme necelé dva kilometry po rovince lemované stromořadím a několika kříži. V Háji u T. se nacházejí rozsáhlé stáje pro chov koní, výběhy a překážkové dráhy. Nevím jestli to pořád platí, ale pořádaly se tu dokonce i koňské závody. Nikoho tedy nemůže překvapit, že velkou část areálu zabírají právě prostory pro chov těchto zvířat. Také penzion Vila Háj bývala vyhlášená, ale jak se zdá, někdejší sláva se vytratila. Budova vypadá omšele a zanedbaně. Mezi národní technické památky patří zdejší vodní elektrárna, která stojí na náhonu mezi dvěma zákruty řeky Moravy. Dovnitř se asi hned tak nepodíváte, ale samotnou budovu si lze dobře prohlédnout z protilehlého mostu nebo z louky na druhé straně. Z Háje u T. můžeme pokračovat buď po silnici nebo po stezkách na protipovodňových hrázích. Hráze mi přišly zajímavější. Na potůčcích tu můžeme potkat bobří hráze podobné těm u Šumperka nebo v Litovelském Pomoraví. Ostatně hranice Litovelského Pomoraví leží jen pár kilometrů odtud. Další zajímavostí na cestě jsou slepá říční ramena. Zůstala po nich jen jezírka v polích obklopená stromy. Určitě stojí za to se sem vypravit s pořádnou výbavou a dávkou trpělivosti. Nepochybuji, že člověk tak má šanci potkat spoustu zvířat.


Stezka na hrázi mezi poli a loukami je něco jiného než rušná silnice. Určitou daní za to je terén. Tu a tam člověk "vlítne" do díry nebo drkotá přes kamení. Bolest zadku z těch rázů trošku mírnil pohled na dvojici velkých čápů, kteří se proháněli po louce a tu a tam poodletěli kus dál. Kochal jsem se bohužel tak intenzivně, že jsem si zajel a pak se musel vracet. Cesta totiž náhle končí pod železničním náspem a dál nevede. Ani objet se to nedá, protože vlevo je voda a vpravo zase zorané pole. Nezbylo než se asi kilometr vrátit a po polňačce se doklepat na silnici mezi Hrabovou a Vitošovem. Drncá to tady ještě víc než na šutrech po hrázi, ale člověk musí něco vydržet. A navíc nejet tudy, určitě bych nevyplašit nádhernou volavku, která vystartovala z břehu potoka ve chvíli, kdy jsem tam projížděl. Hrabovou si člověk dobže zapamatuje podle tamního, těžko zapomenutelného kostela. Nepřipadá mi zrovna krásný, ale jako orientační bod poslouží skvěle. Do Hrabové ovšem nepojedeme. Z polní cesty ústící na silnici zahneme vlevo a pokračujeme na Vitošov. Přímo kolem té čoudící vápenky. Vitošovský lom dobře slouží jako maják. Je rozeznatelný z každého většího kopečku v okolí, ať už stojíte nad Zábřehem nebo u Loštic. Z Leštiny do Lesnice to vezmeme po značené cyklostezce. Doprava přes kaštanovníkovou alej a pak doleva mezi domky. Na okraj Lesnice pak jedeme kolem pastviny a hřiště, za kterým stezka zase vyúsťuje na silnici. Zde se dáme doprava.
Lesnice na to možná nevypadá, ale jízda přes ni se táhne. Snad je to způsobeno jen našlapanými kilometry. Trvá to něco přes tři kilometry než dojedeme do Sudkova. Mají tam krásný velký rybník s několika ostrůvky. Břehy většinou okupují bandy rybářů. V zatáčce také stojí hostinec U Adély, kde se dá dobře nabaštit a nabrat sílu po dlouhé cestě. Následuje projetí celého Sudkova směrem k Dolním Studénkám. Kolem Sudkova se stále rozprostírají roviny a široká pole, kterými ve stínu stromů teče řeka Desná. Právě zde, kus za dědinou se mi podařilo vyplašit krásného čápa černého. Poslední obcí před Šumperkem jsou Dolní Studénky, kam dojedeme po další nudné rovince. Že jsme dávno opustili Hanou napovídá reliéf Hrubého Jeseníku, který se před námi vypíná. Studénky se docela vlečou, ale je to dědina pěkná a plná opravených domků, tak je na co se dívat. Z druhého konce už nám na okraj Šumperka zbývá asi kilometr, načež vyjedeme u podniku CeramTec, směrem k zimnímu stadionu. Jsme doma.

 Fotoalbum

Žádné komentáře:

Okomentovat