5. června 2014
ŠUMPERK - BRATRUŠOV - BOHDÍKOV - RAŠKOV - OBORA POČÁTKA - ZÁMEČEK U HANUŠOVIC - ŽLEBSKÝ VODOPÁD - HANUŠOVICE - KOPŘIVNÁ - LUŽNÁ - BRATRUŠOV - ŠUMPERK
Tento výjezd byl mírně pomatený, protože jsem vyrážel bez obvyklého nadšení (doufal jsem jej dostat po cestě) a trasa se nakonec lehce zkomplikovala. Dá se přesto říct, že výlet se povedl. Délkou cca 45 km taky zapadá minimálně do kategorie "standard", tudíž není důvod k nespokojenosti, jen k napsání reportíku. Tady je.
Vyrážím těsně před třetí, a protože mám jako obvykle debilní nápady, beru to směrem k Bratrušovu, třebaže se chci dostat do Raškova. Kdybych plánoval jet přes Lužnou, je to taky poněkud zcestné, ale pořád ještě lepší než daná skutečnost. Zajímá mě totiž, zda se dá na kole přejet kopec kolem bratrušovského statku a jednoho polního rybníčku, o němž jsem už psal tady. Výsledek se dozvídám vzápětí: nedá. Nejprve se zdá, že s trochou snahy by přejezd šel zvládnout, ale brzy nastoupí takový krpál a tak hnusný terén, že si nadávám do blbců za podobné pokusy. Jedním z malých pozitiv těchto končin je výhled od památného stromu v jedné ze zatáček. Hned pod stromem stojí také očividně nový dřevěný kříž a celé to vypadá moc hezky. Po kratičné pauze konečně zdolávám vrchol kopce a po podobně rozbité a šuternaté cestě se spouštím dolů. Rybníček je pořád tam, co před lety. Naposledy jsem tu byl v zimě, kdy se k němu dalo pěkně dostat. Teď si na to přes plantáže kopřiv netroufám, protože se mám rád. Dělám jen pár snímků z cesty o kus dál a frčím dále.
To znamená k Bohdíkovu, a to znamená další sjezd do rozbité cestě, třebaže už o dost lepší než prve. Až po víc než kilometru se napojuji na normální silnici a po ní se dostávám do Bohdíkova. Tam klasika - ke kostelu, kousem podél potoka za školou a zase napojení na silnici, které mě provede celou obcí až na most přes řeku. Za mostem okolo raškovské obory s paroháči a nahoru přes zbytek Raškova k PR Na hadci. Fakt je, že až k PR jsem dojet neplánoval. A fakt je taky to, že jsem dostatečně nekontroloval mapu, takže je jen moje chyba, že jsem se objevil tady. V rychlosti přepracovávám itinerář a volím jinou trasu. Nepředstírám zármutek z toho, že na nově vytyčené trase budou méně brutální kopce, a že mě to celé vlastně tak moc nes... nevadí.
Abych se dostal k odbočce kolem počátecké obory, musím ale pořád něco nastoupat. Což o to, asfaltka je zde v rámci možností pěkná, jen ten neproniknutelný les okolo neskýtá moc rozptýlení. Dojíždím a dofuňuji na žádané rozcestí. Je tu malé zastřešené odpočívadlo a tři směry: 1) ten odkud jsem přijel, tedy Raškov, 2) doleva na Boudu, nebo 3) doprava k Počátce. Trojka je nyní moje šťastné číslo a já opět hekám po lesní silničce vzhůru. To, jak blízko to k oboře bude, mě příjemně překvapuje. Méně už paseky, které tu ještě v březnu nebyly. Nejsou vidět ani stádečka jelenů, které jsem tenkrát pozoroval. Škoda. Nijak zvlášť se nezdržuji a spouštím se po štěrku dolů. Opět hnusná cesta a samý šutr. Obrat k lepšímu nastává až před rozcestím Pod Vršavou, kde jsem v březnu trochu zazmatkoval. Teď volím správný směr (zelená tur. značka) vedoucí dolů k Hanušovicím, ale nabízející odbočku k Zámečku. Nikdy jsem tam nebyl, znám ho místo jen jako bod na mapě, tak se rozhoduji nedostatek napravit.
Pěší mají situaci snazší - mohou si cestu zkrátit, ale třebaže cyklisté musejí objet kus lesa, není to nic dramatického. Přituhne až v závěru, kdy poslední stovky metrů před Zámečkem stoupají hodně prudce a navíc nevedou po asfaltu, nýbrž prostou lesňačkou. Jako bonus je tu po pravé ruce solidní strž, která je... řekněme to takhle: nikdo by se z ní nechtěl skutálet. Zámeček, jak se ukazuje po zdolání této mety, není vlastně žádný zámeček. Jde o penzion, který tu stával už hóóóódně dávno a hóóóóódně dávno sloužil jako výletní místo především obyvatelům Hanušovic. Během mého příjezdu je zde však pusto, vítá mě jen volně pobíhající ohař - přátelský to tvor, nebo možná jen dostatečně nažraný. Rozcestník tvrdí, že někde za budovou je vyhlídka, tak to jdu omrknout. Nic moc. Z kdysi jistě elegantní terasy je vidět pouze les, silnice v něm a hanušovický lom.
Stejnou cestou se vracím na úzkou asfaltku. Ještě trocha sešupu, přejet koleje a za chvíli už přejíždím most přes Moravu, za nímž se napojuji na silnici z Králíků do Hanušovic. Dá se pochopitelně jet přímo na Hanušovice, vlastně je to logické, ale o kus dál je odbočka na Žleb a nějaký půlkilometr podél ní efektní vodopád. Ještě logičtější je tedy zabočit doleva a přes všechno to další stoupání k vodopádu dorazit. Stoupání je sice prudké, ovšem nijak dlouhé, tak to člověka vyšťaví jen částečně. Poznávacím znakem vodopádu je zvuk padající vody, ovšem pokud jste hluší, oceníte možná více informaci o výrazném skalním útvaru po levé straně silnice. Můžete jej brát jako orientační bod. Vodopád totiž najdeme hned na druhé straně vozovky, přesněji pod ní. Dolů do rokle vede od silnice úzká pěšinka a až k vodopádu je třeba přeskákat po šutrech potok a trochu improvizovat na kluzkých březích. S trochou snahy bez problémů.
Čas letí jako pádivý a je třeba pomýšlet na návrat domů. Sjíždím nastoupaný půlkilometr zase dolů na silnici a po ní do Hanušovic, které jsou blíže než byste řekli. Blíž než jsem myslel já určitě. Na druhém konci města vyvstává dilema kudy se dát. Volím sice větší kopec, ale kratší trasu v podobě silnice na Kopřivnou. Nejhorší je první část, která vede převážně pod lesem a až na pár barabizen neskýtá oku výraznější potěchu. Kopřivná už je přece jen pestřejší, a i když se do toho kopce taky pěkně táhne, je aspoň na co se dívat a šlapání ubíhá o poznání svižněji. Za vesnicí se pro změnu jede kolem polí, krajina však nabízí krásné výhledy. Ne že bych tady nefuněl, nepotil se a nehekal, to ano. A jak! Jenže kdyby i tohle byl jen les, určitě bych k tomu ještě navíc škaredě nadával.
Na Lužné už přichází slastný pocit téměř dokončené akce. Zbývá sice pořád skoro deset kilometrů, ale z toho většinu tvoří luxusní sjezd prakticky až na konec Bratrušova. K Šumperku se pak frčí po rovince, to už nemá cenu okecávat. Domů dorážím s cákancem dešťové kapce na brýlích a dokonale vyvenčen.
STATISTIKY:
Celkový čas 14:56 - 18:35
Čistý čas jízdy 2:33
Ujetá vzdálenost 44,7 km
Průměrná rychlost 17,4 km/h
Maximální rychlost 53,5 km/h
Žádné komentáře:
Okomentovat