23. dubna 2014
ŠUMPERK - HRABENOV - RUDA NAD MORAVOU - HOSTICE - ŠTĚDRÁKOVA LHOTA - POD LAZY - BOUDA - PRAMEN RUDOLF - KAPLE NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE - SEVEROMORAVSKÁ CHATA - POLESÍ JEŘÁB - ROZHLEDNA VAL - HORNÍ ORLICE - DOLNÍ ORLICE - ŠANOV - ČERVENÁ VODA - BUKOVICE - BUŠÍN - OLŠANY - RUDA NAD MORAVOU - HRABENOV - ŠUMPERK
Náročnost letošních cyklovýletů zvolna roste. Po necelých dvou týdnech jsem se vrátil na místo činu, konkrétně na Severomoravskou chatu. Ne sám. Otec rodu rovněž zatoužil pocítit vítr ve vlasech (nebo v tom, co z nich zbývá) a výlet na kole sám navrhl. Pravda, jeho návrh jaksi nezahrnoval SM chatu a budu-li zcela upřímný, vlastně nezahrnoval vůbec nic z toho, co jsem do trasy zahrnul já. Ano, místo relativně pohodové projížďky se mi povedlo, bezohledně vůči stárnoucímu rodiči, prosadit skoro čistých 65 km kopců, lesa a polí. Tak trochu se za to stydím, což hodlám narovnat vypuštěním těch pasáží textu, kde dárce mých XY chromozómů se sípotem opouští sedlo kola a po svých leze do kopců, nebo kde už poměrně nevybíravým způsobem reaguje na navrhované objížďky po (mírně kopcovitých) lesních cestách. Vzdám se také publikování podrobných fotek zmíněného (i když tohle je zvlášť těžké), a už vůbec nebudu psát o tom, jak duše chromozómova zadního kola mírně ucházela a jak ji bylo nutno průběžně dofukovat. Na to prostě nemám svědomí. Tím jsem úvodu i čistotě charakteru učinil za dost a můžeme přejít k vlastní cestě:
Sraz jsme si dali v 11:00 u nádraží v Rudě nad Moravou, protože to máme každý ze svého doupěte zhruba stejně daleko. Vyrazil jsem z domu v deset, nebyl jsem si jist jak dlouho mi cesta přes Hrabeňák potrvá, ale dokonce i se zastávkou na vyhlídce z bývalé skládky a u lichtenštejnského kamene na Vápenici jsem byl na místě za půl hodiny. Díky tomu, že předstih se konal i na druhé straně, mohli jsme vyrazit už deset minut před jedenáctou, a to směrem na Hostice. To znamená začátek stoupání, které vydrží prakticky až na rozcestí Bouda. Ještě předtím je však třeba projet celými Hosticemi, přilehlou částí Pustá a poté krátkým mimocivilizačním úsekem kolem luk ke Štědrákově Lhotě. Štědrákova Lhota na mapě vypadá hodně zapadle a vlastně zapadlá skutečně je. To však nemění nic na faktu, že je tam krásně. Chalupy udržované, některé přímo nové, a dokonce i starý penzion Lesanka dostal zbrusu novou fasádu veselých barev. Ještě loni na jaře to byla jen šedivá krabice z betonu. Dojíždíme k serpentinám nad horní autobusovou zastávkou a v první z nich odbočujeme doprava na polňačku. Pokrývá ji jen ztvrdlá hlína a štěrk, ale jede se tudy dobře. Na rozcestí doprava, pak ostře doleva a jsme na žluté turistické značce. Co je ale možná důležitější, na krásném asfaltu. Vybavuji si jak jsem tudy projížděl téměř před šesti lety a místo asfaltu ještě po štěrku. Asi netřeba dodávat, že ten asfalt je podstatně příjemnější. Kvalita povrchu ovšem nijak nezmírnila stoupání. Tu nejdrsnější část očekávejte okolo rozcestníku U Lazů. Není sice dlouhá, ale prudká víc než dost. Asi kilometr od rozcestníku se silnička v serpentině napojuje na jinou asfaltovou silnici lesem. Přesněji na tu, co vede od Raškova a přes PR Raškovský hadec. Podrobněji jsem ji tady popisoval loni na podzim, kdy jsem tudy koncem září mířil k SM chatě trochu jinou trasou. Napojení cest sice probíhá pod dřevěnou chatou Ida, člověk tedy nezmešká ani jedno z vyhlídkových míst, ale ten den jsme měli smůlu na opar, kvůli němuž toho moc vidět nebylo. Nevadí, já se už pokochal loni. Dalších několik set metrů nad chatou přichází rozcestí, kde se dáváme zlatou střední cestou.
To znamená ne doleva do lesa, ne doprava k rozcestí Pod Pohořelcem, ale na zmíněnou Boudu. Je to odtud něco málo přes kilometr mírného stoupání po šotolině, protože po odbočení asfalt končí. Na Boudě točka doprava. Cesta je tu stále rozbitá, děravá a místy pokrytá bahnem, takže bacha. Oba máme ještě dost pití v cykloláhvi na rámu kola, takže asi nezastavujeme u pramenu Rudolf, abychom doplnili zásoby. Ostatně už se těšíme na osvěžení na chatě. Nestavíme ani u kaple Nejsvětější Trojice a rovnou se spouštíme doprava po nedávno opravené silnici. Nádherně rovný asfalt nás veze do serpentiny s výhledem na údolí Moravy a s odbočkou k Severomoravské chatě, kterou už dělí jen nějakých 300 metrů. Bohužel tady ještě cesta spravená není a je proto třeba poněkud drkotat po štěrku a bahně. Dáváme si chlazené pití a něco na zub. A musím si postěžovat. Vždycky jsem prohlašoval, že zde mají vynikající Kofolu, ale od letoška to odvolávám. Limonáda byla vybublinkovaná a mám dojem, že i mírně naředěná. Talíř špaget s trochou velmi jednoduché omáčky za 95 Kč taky nic extra. Jasně, turisté nejsou ortodoxní gourmeti a netřeba je rozmlsávat, ale za tu cenu jsem stejně čekal víc. Další postup jsme chvíli prodiskutovávali a vyhrálo pokračování na Dolní Hedeč. To znamená návrat na asfaltku, sjezd do další serpentiny níže a odbočku na cyklotrasu č.4077. Dosud jsem tudy nejel, tudíž to bylo fajn překvápko. Lesní cesta, převážně asfaltová, vede prakticky po vrstevnici a střídá les s malými pasekami. U rozcestníku Polesí Jeřáb lze odbočit na louku s nádhernými výhledy. Sjezdem se dostáváme na rozcestí nad Horní Orlicí a po kratším stoupání zastavujeme u rozhledny Val. Ta stojí poblíž kláštera nad městem Králíky, kterýžto je odtud jako na dlani.
Bylo tam nějak živo. Podle mluvy dalších návštěvníků rozhledny to tipuji na výpravu odněkud z Ostravska. Jak se dalo čekat, mimo krásných scenérií nabízejících se z vyhlíkové plošiny, je zaujalo taky prudké schodiště rozhledny tvořené pletivem, kterým lze vidět až dolů. Všiml jsem si, že tohle je silný zážitek pro většinu turistů, nejen pro Ostraváky:) Sami se nahoře zdržujeme jen chvíli a pak zase slézáme dolů ke kolům, abychom pokračovali v započaté jízdě. Na pořadu je křižovatka v Dolní Hedeči nedaleko kláštera a cyklotrasa č.4069.
Vede dolů přes D.Hedeč, okolo studánky do Horní Orlice a Dolní Orlice, což jsou dědiny spadající pod Červenou Vodu. Všechno se odbývá ve svižném sešupu, což jde mnohem rychleji, než opačným směrem. Logicky. V Dolní Orlici odbočujeme vlevo na cyklostezku do Šanova. Jede se přes mírný kopec alejí mezi poli. Příznivcům vojenské historie možná udělá radost malý bunkr v remízku po levé straně. Cesta je tvořena převážně hrubým asfaltem, ale ten těsně u Šanova zčásti překrývá nános bahna. Ne že by to bylo na závadu. Aspoň pokud je bahno ztvrdlé, rozdíl není veliký.
V Šanově opět přišla na přetřes diskuze o možné korekci trasy, leč můj nápad vzít to pod lesem byl hrubě potlačen a vystřídán cestou klasickou, tedy hlavní. Snad jen cyklostezka od okraje Šanova k vlakovému nádraží v Červené Vodě znamenala takovou malou inovaci. Dále již toho příliš k reportu není, protože jízda po běžných silnicích není zase tolik atraktivní. Zkrátka jsme jeli směrem k Bukovicím, zde kolem Kocandy přes Hambálek do Bušína a v Olšanech již každý sólo svým směrem. Já tedy kolem náhonu zpátky do Rudy a přes Hrabenov do Šumperka.
STATISTIKY:
Celkový čas 10:00 - 15:37
Čistý čas jízdy 3:43
Ujetá vzdálenost 64,5 km
Průměrná rychlost 17.4 km/h
Maximální rychlost 53,5 km/h
Žádné komentáře:
Okomentovat