19. května 2016
ŠUMPERK - BLUDOVEČEK - BLUDOV - BOHUTÍN - KLÁŠTEREC - ZBOROV - HORNÍ STUDÉNKY - ŠTÍTY - HEROLTICE - MLÝNICKÝ DVŮR - MLÝNICE - ČERVENÁ VODA - BÍLÁ VODA - MORAVSKÝ KARLOV - PÍSAŘOV - JAKUBOVICE - BUŠÍN - OLŠANY - RUDA NAD MORAVOU - HRABENOV - ŠUMPERK
Dnes jsem startoval o něco dřív než včera a držel spíš takové svižně-rekreační tempo, abych byl zítra v práci použitelný. Počasí vyšlo bezvadně. Ze začátku sice chladno, jenže pak se vyčasilo i oteplilo, takže jsem mohl větrovku zmuchlat do brašny v rámu a jet jenom v tričku. To je obecně mnohem příjemnější.
Šumperk opouštím po Bludovské ulici nahoru na Bludoveček a pak sjezdem dolů do Bludova. Silnice mezi Bludovečkem a Bludovem dostala nedávno nový asfaltový povrch, tak to konečně můžu rozfrčet. Nemá cenu popisovat úplně všechno. Potřebuji se prostě dostat do Štítů, kam se úspěšně dostávám trasou přes Bohutín, Zborov a Horní Studénky v pěkném čase pětašedesáti minut. Na náměstí si dělám přestávku na protažení kostí, fotku a schroupání oplatku. Itinerář velí pokračovat k Herolticím. Musím proto vyšlápnout ještě kousek k hornímu okraji náměstí a dát se odbočkou doprava. Za průmyslovým areálem projíždím okolo vlakového nádraží. Dosud jsem ani netušil, že Štíty nějaké mají. Jeho stav je sice od pohledu docela tristní, ovšem jak se mi podařilo zjistit doma na IDOSu, nadále funguje. Do 4 km vzdálených Heroltic se dostávám po okresce mezi loukami. Za polem vpravo jezdí auta po hlavním tahu do Čech, po levici se zvedají první kopce Orlických hor. Heroltice si ani pořádně neužívám, projíždím mezi pár domy a pak zase mezi pole a louky. Cesta poměrně drsná, samý výmol (a pěkně hluboký!) či vrstva štěrku proložená dárečky od kraviček pasoucích se za elektrickým ohradníkem. Jinak ale idyla, fakt si to užívám, je tu krásně. Blížím se k Mlýnickému Dvoru.
Pořádně jsem tu nikdy nebyl, tak se těším na prohlídku. Je to taková malá vesnička, pár sešlých stavení, k tomu i dost krásných a udržovaných. Leckde nabízejí ubytování. Blízký lyžařský areál s lanovkou na Bukovou horu dělá svoje, místním to zjevně pomáhá. Kostelík s oprýskanou omítkou mezi tím působí divně, leč atmosféru tomu upřít nelze. Mlýnice - podobná dědinka za zatáčkou vypadá podobně, jen bez kostelíka a ještě malebněji. Mlýnice i Mlýnický Dvůr mě zkrátka potěšily. A dá se tudy objet část rušné hlavní silnice - to je další obrovská výhoda. Na hlavní silnici v Červené Vodě později najet musím, alespoň na chvíli, než odbočím k Mor.Karlovu. U té odbočky však nastává zrada: Stojí tu cedule o zákazu vjezdu kvůli opravě silnice. Kurňa, to asi budu muset zajet až do Králíků... U křižovatky stojí chlap v montérkách, tak jdu na výzvědy:
- "Dobrý den, co se to tady děje?"
- "Opravují silnici"
- "Hm, tak to asi musím přes Králíky, co?"
- "Na kole? Proč"
- "No... nevyhodí mě někdo?"
- "Když vás vyhodí, tak se mu vysmějete a pojedete dál."
Zamýšlím se nad věcným argumentem a uznávám, že na tom něco je. Loučím se a jedu. Po opravené silnici se jede parádně. Jen škoda, že před Bílou Vodou ten nový povrch končí a musím pokračovat po starém. Nevadí, mohlo být hůř. Mezi Bílou Vodou a Moravským Karlovem si všímám slepýše ležícího přímo na silnici. Blb. Zastavuji tedy a opírám kolo o keř, abych toho tupého tvora přenesl jinam. Zrovna v tu chvíli se kolem přehnalo auto a slepýše málem rozmašírovalo. On se však jen zamrskal a sotva auto zmizelo, vrátil se k nicnedělání. Chvíli zvažuji jestli má cenu tak blbé zvíře vůbec zachraňovat, ale pak si říkám, že mu dám šanci. Když jsem ho bral ze silnice a odnášel do trávy, mrskal se jak blázen. No, udělal jsem co jsem mohl. Pokud se později vrátí a něco ho přejede, jeho pech. Stoupám dál Moravským Karlovem. Kolem kostela a pak na křižovatce doprava, kde je stoupání citelnější.
Výjezd na hřeben kopce mezi M.Karlovem a Písařovem chvilku trvá, ale zvládám bez problémů. Nahoře čekají koníci, kravičky i s ovečkami. Nadto krásná příroda okolo - paráda! Teď je na řadě sjezd skrz Písařov. Kdo to tady zná, umí si představit moje natěšení. Je to sjezd dlouhý a zasloužený. Na spodním konci Písařova stojí v místě napojení na hlavní silnici motorest Kocanda. Koukám jak blázen, za motorestem se staví něco velkého. Jsem zvědav co to bude až to bude. Dávám se doleva na Hambálek a pak opět doleva k Jakubovicím. Silnici tu mají příšernou. Všude zalátané díry a v těch záplatách další díry... no hnus. Dojem zachraňuje okolní příroda. Po kraji silnice se ke mě cosi blíží. Vypadá to jako menší pes s nastraženýma ušima, ale po chvíli si všímá i on mě a bere do zaječích. Doslova - je to totiž zajíc. Makal přede mnou pár desítek metrů aniž by uhnul z cesty. Teprve až v další zatáčce to bere dolů křovím pryč. V Jakubovicích další sjezdík, ale už ne tak pěkný jako přes Písařov, protože ani zde není silnice zcela stoprocentní. Vyjíždím z údolí Bušínského potoka k Bušínu a potom už se vše odvíjí podle standardního scénáře: Ruda nad M. a přejezd Hrabeňáku. Doma seskakuji devět minut před polednem.
STATISTIKY
Ujeto 55,94 km
Čistý čas 2:44
Průměr 20,36 km/h
Žádné komentáře:
Okomentovat