24. 7. 2017

Tři kameny 2013

26. července 2013

ŠUMPERK - RAPOTÍN - VELKÉ LOSINY - ŽÁROVÁ - PEKAŘOV - TŘI KAMENY - PŘEMYSLOVSKÉ SEDLO - PŘEMYSLOV - REJHOTICE - LOUČNÁ NAD DESNOU - VELKÉ LOSINY - PETROV NAD DESNOU - RAPOTÍN - VIKÝŘOVICE - ŠUMPERK


Jestli se divíte tomu letopočtu v nadpisu, nedivte se. Na Tři kameny jezdím hodně často a za chvíli bych tu měl každoročně stejné titulky. Proto je odliším aspoň číslem roku. Do budoucna bych se tam chtěl ještě projít z Nových Losin. Vy, kdo byste si snad pamatovali předchozí výjezdy, si možná vzpomenete na trasu. Pravda, vzpomínat nemusíte - máte ji vypsanou o kus výše a vesměs se ani léty nemění. Změnu - či spíše prodloužení trasy opačným směrem, jsem si dopřál sice předloni, ale letos se konal opět tradiční okruh. Zpestření byla ještě kolegyně Andrea, které jsem výlet na Tři kameny už nějakou dobu sliboval.


Kvůli organizačním peripetiím si dáváme sraz až o půl čtvrté odpoledne před Obchodní akademií a za pražícího slunce vyrážíme. Klasika. Kolem "Hlucháku" na výpadovku na Jesenické a pak najíždíme na cyklohájuej přes Rapotín. Míjíme rapotínský kostel, proplétáme se uličkami a za chvíli jsme na hlavní silnici, která nás přivádí do Velkých Losin. Bereme to zámeckým parkem a pak pro změnu parkem lázeňským, kde už konečně pochopili, že cyklisty nějaká přiblblá závora nezastaví. Ha! Policajti se za námi z auta stojícího na kraji parku ani neotočili. Následuje ještě jedna mírná rovinka a pak už nás čeká pořádně dlouhý stoupák přes celou Žárovou. Stavíme jen u dřevěného kostelíku, abychom zkusili štěstí ohledně prohlídky interiéru, ale podle očekávání bez úspěchu. Je zavřeno. Funíme vzhůru, potíme se a odháníme dotěrný hmyz. Nakonec srdnatě zdoláváme první krpál a následného klidnějšího úseku k pekařovskému rozcestí využíváme k obnově sil. Jsou odtud úchvatné výhledy na Králický Sněžník, ale jsme (jsem) v časovém presu, takže tentokrát nemůžu stavět kvůli fotce na každých sto metrech. Dojíždíme na odbočku k Pekařovu, která se nachází v kopcích mezi Žárovou (Horním Bohdíkovem) a Pustými Žibřidovicemi (650 m.n.m.).


Do Pekařova je to ještě asi kilometr - půlka do kopečka, půlka mírným sjezdem. Na rozcestí u první chalupy (je tu i rozcestník) doleva a zase do pořádného kopce mezi krásná horská stavení. Děláme malou přestávku u jedněch z posledních pekařovských budov na Studenci. Opět skvělé výhledy, ale už na opačnou stranu, na Jeseníky. Výborná viditelnost ozvláštněná nadýchanými mraky umocňuje panorama hlavního hřebene s Břidličnou horou a Ztracenými kameny. Lehce odpočatí vyrážíme na další drsné kilometry, už převážně lesem po hrubé a úzké asfaltce. Hlavně první úsek je hodně prudký a dává nám zabrat. O něco lepší situace nastane za rozcestím Pekařovská cesta (750 m.n.m.), kde točíme doleva, zatímco doprava bychom jeli do Bukovic a zpátky do V.Losin. Zvývá ujet cca 3,8 km a nastoupat ještě 150 metrů nadmořské výšky. Do sedel! Ze serpentiny o kus dál se opět nabízí výhled. Teď směrem na jih až jihozápad. Andea hlásí začínající krizovku a dotazem "Už tam budem?" zkoumá situaci. Nebudem, ale jsme na dobré cestě. Nejlepší zpráva je, že poslední 1,5 km povede buď prakticky po rovince, případně trošku (ale opravdu jen trošku) z kopce. Člověk tu pookřeje, a nejen proto, že teplota se tady nahoře od veder v údolích liší o pár stupňů směrem dolů. Teď už to půjde a pojede samo. Trochu předčasně jsem samým nadšením hlásil cíl za každou druhou nebo třetí zatáčkou, ale nakonec jsem se trefil a byli jsme tam.


Zastřešené odpočívadlo s rozcestníkem solidně zarostla bujná vegetace, takže kdo to tady nezná, mohl by místo snad i přehlédnout. Naštěstí tu poprvé nejsem a nenechávám se zmást. Ke skalám je to od silničky cca 300 metrů po cestě z udusané hlíny prorostlé kořeny, ale shodujeme se na tom, že ji zvládneme projet. A taky že jo. Kola pak necháváme ležet v křoví pod pěšinkou na skály a šplháme nahoru. Objevujeme se na kamenné plošině a proti nám se tyčí specificky tvarovaný útvar vrcholu jedné ze skal. Ale ten není nejdůležitější. Mnohem efektnější je scéna po naší pravici, kde se nad údolím vypíná nejen Medvědí hora s nedávno otestovanou lanovkou a Dlouhé Stráně s elektrárenskou nádrží, ale o kus dále také nejvyšší hora Jeseníků i nejvyšší pevný bod ČR - Praděd s televizní věží. Nalevo od Pradědu se táhne hřbet Malého Děda a napravo - hned nad třemi větrníky, vykukuje těleso Petrových kamenů. "Za tu makačku to stálo", komentuje vyhlídku Andrea. Já nekomentuji, vím to už dávno.  Prolézáme ještě po pěšince nad strží na druhou stranu skály a díváme se směrem na Brannou a Rychleby. Čas ovšem letí. Kolegyně navíc začíná být nesvá z výšky, ve které se tak najednou ocitla a odmítá šplhat na samý vrchol skály. Není divu, špičky stromů vidíme kdesi hluboko pod sebou. Naposledy se tedy rozhlížíme z této přírodní pozorovatelny a vracíme se najít kola.


Zpáteční trasa nás vede pořádným sešupem na druhou stranu kopce. Také tudy jedeme po asfaltu, ale je dobré hlídat si rychlost a nedat štěrku šanci v ostrých zatáčkách dělat nějaké kraviny, jako třeba podklouznout a nechat cyklistu, aby si naryl držku. Trochu mě zaráží zavřená závora před Přemyslovským sedlem, ale stíhám to ubrzdit a překážku objet. Na sedle se nezdržujeme a já si jen v rychlosti všímám, jak během těch pár let, co tu stojí, mění dřevěné posezení tvar. Vypadá jaksi rozplácleji. Sjezd z Přemyslovského sedla přes Přemyslov do Rejhotic (část Loučné nad Desnou) je také krkolomný, třebaže vede po normální okresní silnici. Tedy normální... Normální by její stav byl v případě vojenského cvičiště pro pásová vozidla, protože je tam spousta děr, výmolů, hrbolů a záplat, takže pustit to tady dolů "šusem" bez brzd je nejlepší cesta do černé kroniky. Naštěstí hned v Loučné najíždíme na krásnou pohodlnou silnici, která nám nyní po těch tankodromech připadá jako vyleštěná. Je logické, že když jedeme po proudu řeky Desné dolů, klesá i sklon terénu. Sice nijak šíleně a vůbec se to nedá srovnat se sešupem od Třech kamenů, ale i tak to hodně pomáhá v jízdě a kola frčí skoro sama. Za chvíli jsme v Šumperku a rozdělujeme se. Plán splněn, meta pokořena. THE END.

Statistiky:
Čistý čas: 3:05
Skutečný čas: 3:40
Ujetá vzdálenost: 51,04 km
Průměrná rychlost: 16,4 km/h
Maximální rychlost: 50,6 km/h

 Fotoalbum

Žádné komentáře:

Okomentovat