6. května 2017 b
ŠUMPERK - VIKÝŘOVICE - RAPOTÍN - VELKÉ LOSINY - ŽÁROVÁ - PEKAŘOV - TŘI KAMENY - lesní cesta kolem Ucháče - POD JELENÍ SKALKOU - BUKOVICE - VELKÉ LOSINY - RAPOTÍN - PETROV NAD DESNOU - VIKÝŘOVICE - ŠUMPERK
Vyrážím kolem jedné odpoledne s kachním stehnem a čtyřmi knedlíky v bříšku. Během první půle cesty žádné inovace neplánuji, takže frčím spokojeným tempem jako vždy do Velkých Losin a odtamtud areálem lázní na Žárovou. V Žárové mám štěstí. Dřevěný kostelík sv.Martina je očividně otevřený. Kolo parkuji u zdi a jdu se podívat dál. Uvnitř nacházím nějakou dvojici středního věku s průvodkyní uprostřed výkladu, tak se nenápadně přidávám.
Uvnitř kostelíku jsem byl už před pár lety, ale nic se nezměnilo. Vše je tu ve dřevě, původní a bez zavedené elektřiny. Ze svícnů na stěnách balkonu visí zatuhlý vosk svíček, což prostoru dodává punc autentičnosti a romantiky. Zajímavé. Budete-li mít příležitost, zastavte se tam. V kostelíku jsem se zdržel necelou půlhodinu a je na čase pokračovat. Už od V.Losin započalo stoupání. Táhne se přes celou Žárovou k Hornímu Bohdíkovu, nad kterým pak cesta kopíruje něco jako zvlněnou rovinku. Tou dojíždím ke křižovatce, možná spíše odbočce z hlavní silnice. Točím doprava a mířím k Pekařovu. Od Pekařova to bude krpál až na Tři kameny. Úseky se liší jen prudkostí, v kteréžto souvislosti bych vypíchnul posledních možná 100 metrů před Studencem (horní část vesnice) a pak ještě o něco dál v lese dalších sto metrů kolem krmelce.
Mezi Studencem a lesem je sice malá část rovina, dokonce krátký sjezd, ale dodávám to jen pro přesnost. Moc odpočinku si od toho fakt neslibujte. V jistém směru je pozitivní informací nedávno položená vrstva nového asfaltu. Je krásně hladký bez děr a výmolů, což ocení nejeden zhýčkaný cyklista. My, majitelé horských biků, dáme stejně přednost drsnější variantě v podobě nezpevněné cesty, kudy mimo jiné vede k vrcholu i zelená turistická značka. Sice to na ní více drncá, ovšem okolí je zajímavější. Nabídne pár výhledů nad pasekou (tedy do doby, než povyrostou nově vysazené stromky), prameny a potůčky (místy tekoucí skrz cestu a tvořící bláto)... Z asfaltky je to nuda. Zdárně dojíždím k rozcestníku a odpočívadlu. Obloha je zatažená a stromy v 900 m.n.m. ještě bez listí, takže se zdá, jako by se tady čas opozdil. Odbočkou doleva projíždím posledních 300 rozbahněných metrů a zamykám kolo pod skálou, načež šplhám vzhůru k vyhlídce. Vyhlídku kazí oblačnost a opar, ale ne tak, abych si musel stěžovat. Uvelebuji se pod kamenným převisem a dalekohledem propátrávám hřebeny před sebou. Z Pradědu je vidět jen špička věže trčící nad mrak, Petrovy kameny se skoro celé ztrácí. Sleduji jak se pohybují sedačky lanovky na Medvědí hoře i lidi - prťavé tečky korzující po horní nádrži na Dlouhých stráních, stále pokrytých ostrůvky sněhu. Když se otočím za záda, koukám na svahy Králického Sněžníku, Rychlebských hor. Ještě více vlevo, už přes holé větvičky, také část hor Orlických. Je chladněji. Foukání slabého větříku ten pocit zesiluje. Oblékám proto větrovku, ale zpátky nespěchám. Teprve asi po čtvrthodině se zvedám k návratu.
Konečně přišel čas na slíbenou inovaci. Jde o to zdolat relativně krátké, leč příkré stoupání po modré značce k dále neznačené cestě, která obtáčí celý kopec Ucháč. Chceme-li se jenom dostat se na druhou stranu, lze použít modrou značku i nadále. Ovšem je to brutální sešup takovým hnusným korytem, kde se hodí mít pořádné kolo a vypilovanou techniku, což nemám. I kdybych měl, stejně si chci tu horu objet. Doma jsem si prohlédl mapu, takže tuším, do čeho jdu. Od zmíněného rozcestí ještě asi 1200 metrů mírnějšího stoupání a pak sjezd. Jde to lépe, než jsem čekal. Jen škoda zakaboněného počasí. Snad nezmoknu. I během stoupání si místy užívám omezené rozhledy. Konečně dojíždím na nejvyšší bod celé dnešní akce ve výšce 965 m.n.m. Je tu paseka a parádní panorama na západ. Napravo se zvedá Slamník a Sušina. Nalevo Jeřábská vrchovina. Mezi tím se rozkládá údolí Moravy s obcemi jako Malá Morava či Podlesí. Na sněžnické straně vyniká Vysoká, Vysoké Žibřidovice nebo Habartice. Kdesi nad Králíkami asi právě prší. Nebylo by od věci kochat se odtud někdy za slunečna. I tohle ponuré ladění má však svoje. No a teď ten sjezd. Část druhé strany Ucháče jsem již poznal předchozí roky. Dost mě štval posyp makadamu, na kterém kolo podkluzuje. Proto doufám, že dnes už si šutry trochu sedly a pojede se lépe. Však to taky bude pořádný sjezd. Bez nadsázky se dá říct, že odtud lze bez jediného šlápnutí sfrčet až ke kostelu v Losinách, což je dobrých deset kiláků sešupu. Makadam se nevytratil, ke zlepšení přesto došlo. Jsou v něm vyjeté "koleje" od lesáckých náklaďáků, kde je podklad znatelně pevnější. Ono dávat bacha je potřeba pořád, zejména v zatáčkách mezi stromy kde je stín a člověk musí lépe sledovat kam jede.
Někde u rozcestí Pod Jelení skalkou střídá makadam bahno a kamení trčící ze země, takže se vyplatí v pozornosti nepolevovat. V Bukovicích už čeká krásná asfaltka, kde se můžeme pořádně rozjet a užít si ten fofr. U losinského kostela zastavuji a vestu vracím do batůžku. Rozdíl teplot nahoře na kopcích a tady v údolí je velký. Pak projíždím kolem Losinky k centru obce, kde si v cukrárně dopřávám sachrův dort a pomerančový džusík. Zasloužím si to. Návrat domů již jako obvykle cyklostezkami Petrova, Rapotína a Vikýřovic, to nemá smysl posté popisovat.
Bylo-li cílem dnešní vyjížďky otestování objezdu Ucháče a nalezení do budoucna nové návratové cesty ze Tří kamenů, pak se zadařilo na 100%. Při návratu přes Přemyslov už mě prudí rovinka z Loučné do Losin, při návratu přes Žárovou rovinka tamtéž. Dnes "objevená" varianta je zatím určitě nejlepší. Rychlá, zajímavá a s krásnými vyhlídkami.
STATISTIKY
Ujeto 50,39 km
Čistý čas 2:35
Průměr 19,45 km/h
Žádné komentáře:
Okomentovat