Abroretum Bílá Lhota

13. května 2011

Arboretum v Bílé Lhotě jsem znal vždycky pouze z dálky při cestách autem od Mohelnice do Olomouce mimo dálnici, kde je od Měníka dobře na protějším kopci vidět velký nápis ARBORETUM. Už vícekrát jsme s přítelkyní přemýšleli o návštěvě, ale nějak se to nedařilo. Až dnes. Návštěvu její babičky v Mohelnici jsme se rozhodli ozvláštnit návštěvou právě zmíněného arboreta, což se nakonec povedlo.

Vstup do areálu se nachází v nenápadné růžovooranžové budově poblíž místní hospody. Morálka je tam sice taková uvolněnější, ale ono je to vlastně dobře. Člověk sem jde především relaxovat než prudit. Ke vstupence jsme dostali k zapůjčení i plán s popisy, což vlastně není ani potřeba. Popisy jsou u každého keře a stromu. Mimo rostlinstva tu najdeme i několik dalších atrakcí, například šachy ve zvětšeném měřítku. Škoda, že jsme sem nezavítali tak o tři týdny dříve. Ono sice i teď něco kvetlo, ale věřím, že právě o ty tři týdny dřív by to bylo ještě zajímavější. Arboretum je vlastně takový velký upravený park, kde si člověk může uklidnit nervy. Tedy pokud tam zaměstnanci zrovna neřádí s křovinořezy a motorovými sekačkami.

U poněkud chátrající budovy zámku, kde sídlí městský úřad, se rozprostírá jezírko. Možná by se lépe hodil výraz bažina, protože voda byla prorostlá řasami a žabincem. Hledat v něm nějaké ryby nebo ještěrky prakticky nepřichází v úvahu - aspoň pokud by dotyčná zvířena předtím neabsolvovala výcvik přežití u japonské Fukušimy či v ostravských lagunách. Pokud však nad čistotou vody nebudeme příliš hloubat, je jezírko docela romantické.

A přece je tady život! U lávky, která přes jezírko vede jsme potkali chrnící kačenu a několik jejích ratolestí schovaných v trávě. Arboretum je ovšem více než o zvířátkách spíše o keřích a stromech. Dá se soudit, že některé místní exempláře už mají lecos za sebou. Protože arboretum je už na první pohled vlastně přeměněný zámecký park, najdeme tu i pár staveb nenápadně skrytých v zeleni. Třeba bránu odnikud nikam. Jednou z rostlin, které jsem s vypětím všech sil schopen podle zvláštního tvaru listů poznat, je jinan dvoulaločný čili ginko biloba. Podél cest parkem jsou rozmístěny lavičky pro turisty s bolavými nožičkami a na tomto místě stojí jako bonus dokonce i malý dřevěný altánek. Když to shrnu, je zdejší arboretum klidné místečko, které ocení spíše usedlejší povahy se sklony objímat stromy a vonět ke kytičkám. Mně se tam sice líbilo, ale nemyslím, že bych si odtud odnášel nějaké extra zvláštní dojmy. Prostě pěkné.

Mnohem víc jsem si užil následnou rychloprocházku dědiny. Zde bych vypíchnul fakt, že v tak malé dědině mají dva kostely a u každého dokonce extra hřbitov. Asi to má nějaké historické souvislosti a důvody, ale jsem líný si je najít a nastudovat.

Tolik k dnešku, díky za pozornost.