19. 10. 2017

Černé kameny, Bílé kameny a Bílý kámen


Když jsem v dubnu před pěti lety šel prakticky tu samou trasu poprvé, říkal jsem si, že ji musím zopakovat někdy za podzimních inverzí. Zdálo se, že vrcholová skála Černých kamenů s kruhovým výhledem bude pro takový výšlap ideální. Jenže ne vždy člověku jeho ideály vyjdou.


Ve čtvrtek jsem odvedl prťata do školky, skočil nakoupit a po kratším odpočinku skočil do auta, abych se jím dopravil na sedlo Skřítek. To je asi nejvýhodnější způsob jak tuhle trasu započít. Během odjezdu ze Šumperka všechno halila mlha, což se po celou dobu jízdy nezměnilo. A nezměnilo se to ani na parkovišti u motorestu Skřítek. Vzhledem k pouze asi šedesátimetrovému rozdílu nadmořské výšky mezi Skřítkem a cílovými Černými kameny mě ovládla lehká skepse. Uvidím-li něco víc než jen mlhu, můžu si gratulovat.


Mlha se válela všude. Alespoň zpočátku. Každopádně ještě kus za Skříteckou roklí jsem šel jako v mléku. Pak mezi stromy začaly probleskovat sluneční reflektory a zavdaly příčinu doufat v obrat k lepšímu. Na vrcholovou skálu Černých kamenů jsem došel téměř za slunečna. Vytoužená inverze ovšem nikde. Dohlednost byla někde mezi desítkami metrů až stovkou, slunce svítilo pouze shora a vzdálenějších, ba ani blízkých kopců nevidno.


Rozhodl jsem se tedy dát přírodě ještě šanci a zatím si odskočit od Černých kamenů ke kamenům Bílým nacházejím se přibližně půlkilometr dále v lese. Sestup z vrcholu po balvanech dolů k pěšině je úkon celkem náročný a já během něj zjistil, že se mi povedlo ztratit krytku od objektivu foťáku. Zase. Před pěti lety se mi stalo přesně to samé. Je to tady asi zakleté.


K Bílým kamenů jsem došel bez potíží a dokonce se zdálo, že mlha opravdu ustoupila, protože barva oblohy nade mnou přešla do nádherné modři. Ony Bílé kameny nejsou tolik atraktivní jako Černé, takže nemělo smysl se déle zdržovat a raději jsem se otočil nazpátek, aby mi dobré počasí neuteklo.


O zlepšení situace na Černých kamenech se však mluvit nedalo. Množství mlhy nejenže se nezmenšilo, ale dokonce bych řekl, že jí bylo o ještě drobet víc. Vzpomněl jsem si na poučku, že vytoužené scenérie se musí vychodit a vysedět - zkrátka je potřeba obrnit se trpělivostí. Pohled na hodinky prozradil, že trpělivosti mám asi tak na půl, maximálně tři čtvrtě hodiny.


Zapnul jsem bundu, natáhl lehký nákrčník, usadil se na skále a čekal. Pozorováním jsem zjistil, že většina mokrého šedého sajrajtu leží jako v míse v kotlině mezi horami na šumperské straně, přičemž ji vítr žene směrem na stranu rýmařovskou. A bohužel právě hřeben, kde jsem seděl, představuje okraj téhle pomyslné mísy, kudy mlha napodobuje známý výjev s pohádky Hrnečku, vař! Nechtěje se vzdát příliš rychle, vytáhl jsem mobil a v klidu si přečetl zprávy a projel Twitter. Že by došlo k výraznějšímu progresu se však nezdálo ani pak, a tak jsem si řekl, že se na další čekání můžu vyprdnout a zvedl se k návratu.


Přesně v tom okamžiku zafoukal vítr a v zádech jsem pocítil sílu slunečních paprsků. Že by? V dálce na mě skrze díru v mraku zamrkal svah Pecného a Ztracené kameny. Obloha se vyčistila a najednou bylo zase nádherně. Bohužel ne na takové úrovni jak jsem doufal, ale přece jen to vyvážilo zklamání na počátku. Udělal jsem pár snímků a zamířil nazpátek ke Skřítku.


Když už jsem byl tady, přišlo mi vhodné stavit se také na Bílém kameni. A kdo ví? Třeba mě tam ještě příroda něčím příjemně překvapí. No, nepřekvapila. Najít Bílý kámen není nijak snadné. Je k tomu třeba hledat náznaky pěšinek a prodírat se porostem. Nakonec mi štěstěna přála a já došel kam jsem chtěl. Překvapení se nekonalo, i zde výhledy překrývala mlžná opona. Zajímavým zjištěním byla přítomnost schránky s návštěvní knihou, do které jsem přidal vůbec první zápis. Důvodem může být umístění a barva schránky, protože krabička s maskáčovým vzorem stojící v křoví upoutá jen málokoho. Hned vedle faktu, že sem moc lidí prostě nechodí.


Vrátil jsem se na předchozí pěšinku a po ní sešel dolů ke Skřítecké rokli (někdo ji nesprávně nazývá propast, byť vznikla propadem lidmi vytvořené dutiny). To je zajímavé místo samo o sobě. Ve stěně u jejího dna totiž zeje ohromná díra - vstup do šachty stříbrného dolu někdejších padělatelů mincí. Vrcholek jámy korunuje světlá skalka - ano, před chvílí navštívený Bílý kámen.  Kdo sem přijde poprvé, snadno rokli s šachtou přehlédne, ale pokud jednou uspěje, příště už půjde najisto. Chce to všímat si levého břehu (ve směru od Skřítku) a v místě, kde se terén zvedá jako nějaký val, najít pěšinku nahoru.


K autu jsem posléze došel stejnou cestou jako na začátku opačným směrem a to už nemá cenu podruhé rozebírat. Plán dne tedy splněn cca na 50%. Všechna místa nalezena a úspěšně navštívena, ovšem počasí nenaplnilo očekávání do něj vkládaná. Tak třeba někdy příště.

PS: Zmatečné názvosloví skal a vrcholů k dokonalému zážitku zjevně nestačí, proto návštěvníku (zejména návštěvníku-nováčkovi) cestu zkomplikuje fakt, že tu nejsou turistické značky, kterých by se mohl držet. Je tudíž dobré mít buď dobrý orientační smysl, nebo ideálně mobil s GPS či podobného pomocníčka.

 Fotoalbum Rajče

8 komentářů:

  1. Parádní fotky, zejména ty s mlhou, průsvity a Skřítkem v mlze jsou pro mne kouzelné. My jsme tam byli před 2 lety , došli pouze na Bílé kameny, odsud byl pěkný výhled, ale Černé a Ztracené kameny jsme museli vzdát, neboť byl tak silný vítr, že jsme se báli pádů stromů nebo větví, ale plán zůstává. Přeji hezké dny a pohodu.Mirkaw

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji. Výhoda téhle oblasti je v tom, že tam nevedou značky a nehrnou se tudy davy lidí. Výhled z Černých kamenů, ale i z Bílého kamene je za dobrých podmínek nádherný. Tentokrát to holt nevyšlo.
    Přeji pěkný večer i neděli - já musím do rachoty. Tomáš

    OdpovědětVymazat
  3. Na Skřítek jezdím často, o kamenech vím, šla jsem jednou k Černému kameni s kamarádkou. Tehdy jsem to nijak nevnímala, ale dal jste mi tip na jaro :-). Komentář, která jste zajímavě popsal, se mi moc líbí, zrovna tak fotky. Místo, které jste navštívil je doslova ukrytý kout v okolí Skřítku. Super! Pěkné nastávající dny :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě se na tom líbí právě ta malá známost a absence značek. Celé je to potom takové dobrodružnější :-) Děkuji za komentář

      Vymazat
  4. Nádherná místa :). A ta podzimní mlha tomu moc sluší :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, třebaže tenkrát bych byl raději bez mlhy :-)

      Vymazat
  5. Krásná místa i fotky, ta se sluncem prosvítajícím lesem je parádní! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, ten sluneční efekt v mlze byl krásný, ale stejně jsem doufal, že se obejdu bez mlhy. Tak holt snad zase někdy jindy :-)

      Vymazat