13. 10. 2017

Zřícenina hradu Pleče

Mapa web / Fotoalbum

Zříceninu hradu Pleče najdeme na zalesněném ostrohu v údolí říčky Branné poblíž Jindřichova na Moravě, v nadmořské výšce 520 metrů. Písemné zmínky, podle nichž bychom se dočetli kdy byl hrad založen, neexistují. Na základě výzkumů a historických pramenů odborníci uvádějí první polovinu 14. století. Prý se tak stalo v souvislosti s loupeživými výboji majitele hradu Kolštejna - dnes Branné. Hrad Pleče měl ochraňovat osadu okolo železnorudných dolů a hamru v místě dnešní jindřichovské části Pleče (původně Plaveč) a Rudkova u Habartic. Uvádí se, že šlo o stavbu tzv. plášťového typu, zřejmě bez věže, obehnanou příkopem a dřevěnou palisádou. Uvnitř kamenných zdí se snad nacházely mimo hlavní budovy i další stavby ze dřeva, což je však také spíše dohadem, než ověřeným faktem. Hrad měl zaniknout někdy v půli 15. století, podle některých zdrojů při vzpouře nespokojeného lidu, jenž hrad vypálil.


Nahoru nevede žádná turistická značka, ba ani cesta a je třeba trochu improvizovat. Já zvolil zhruba tříkilometrovou variantu (včetně návratu). Auto jsem zaparkoval u čističky odpadních vod za železničním mostem na začátku osady Pleče a odtud se vydal po svých asi 500 metrů zpět po silnici směrem na Hanušovice. Zde jsem překročil trať. Z mapy se zdálo, že nejlépe bude využít lesní cestu mířící podél bezejmenného potoka a asi po půlkilometru se vyškrábat na hřeben. Po jeho vrcholu snad už nebude nalezení ruin obtížné.


Poblíž domu za kolejemi se však ukázalo, že do lesa odtud míří úzká pěšinka slibující lepší možnost. Pěšina nevede až na vrchol, spíše po svahu kousek nad potokem, takže mi přišlo vhodné se s terénem déle nepárat a vzít to natvrdo vzhůru. Krpál je strmý a při výstupu se člověk zafuní, ale nebyla to až taková hrůza jak jsem se obával. Na vrcholu jsem vylezl u vyšlapané pěšinky přímo po hřebenu a vydal se jí směrem doprava, kde by se zřícenina měla nacházet.


Moje očekávání nebylo velké. Při srovnání o něco známějšího Hradiska u Bludova, kam navíc vede značka a vesměs nic tam není, jsem u neznačeného hradu čekal maximálně náznak něčeho jako příkop a snad pár na sebe poskládaných šutrů, jenž by s dávkou fantazie dovolily doufat, že jde o pozůstatek zdi. Když jsem tedy došel k první proláklině - snad příkopu, byl jsem jakštakš spokojený, že se mi podařilo najít aspoň správné místo. Protože však pěšinka pokračovala, šel jsem po ní dál. Za chvíli jsem stál u dalšího příkopu, tentokrát o něco hlubšího.


A co víc, na druhé straně se zvedal svah tak prudce, až připomínal zarostlou stěnu. Budu-li mít štěstí, najdu tam těch pár naskládaných kamenů, napadlo mě. Slezl jsem z valu a dostal se na druhou stranu pod svah. Zde jej pěšinka obcházela doprava. A za rohem čekalo překvapení. Pár na sebe naskládaných šutrů? Kdepak! Je tu nad očekávání dobře zachovalá zeď!


Lze si podle ní udělat poměrně přesnou představu o velikosti celé stavby (aspoň té kamenné části), protože rozeznatelné jsou oba rohy na jejích koncích. Z druhé strany lze vystoupat dovnitř, kde najdeme další zbytky zdiva. Při bližším zkoumání zjistíme, že areál ze severovýchodní strany obepíná val s příkopem, byť v současnosti plný popadaných větví a spadaných stromů. Východní stranu tvrze pravděpodobně chránil skalnatý sráz. Milým překvapením byla schránka s návštěvní knihou, do níž jsem rád přidal zápis.


Nazpátek jsem se rozhodl vydat opačným směrem po hřebeni, z nějž poté v příhodném místě sejdu na lesní cestu. Hřeben ostrohu je úzký, odhadem tak 3-5 metrů. Když nepočítám dvojici příkopů u hradu, je na něm potřeba překonat ještě pár menších skalek. Cestou jsem narazil na dvě prolákliny, co vypadaly jako uměle vytvořené. Teoreticky by mohlo jít o místo kde se těžil kámen pro stavbu hradu, případně o stará naleziště železných rud. Ale to je samozřejmě jenom moje ničím nepodložená domněnka.


Asi půlkilometr od zříceniny začal terén zase viditelně stoupat a já si řekl, že zde bude nejlépe skutálet se dolů. Zamýšlená lesní cesta by měla být přímo v údolí na druhé straně potůčku. Sestup byl občas trochu nepříjemný, ale zvládl jsem ho. Potůček zde tekoucí je spíše nepatrnou stružkou. Nepotěšilo zjištění, že tahle stružka teče pod strmými břehy a okolí bylo tak rozbahněné, že jsem se obával pádu do sajrajtu. Nakonec se mi podařilo najít příhodnější místo a k cestě na druhé straně se dostat čistý.


Těžko říct, nakolik je to výhra. Cesta byla sama o sobě plná bláta a kaluží, takže po nějakých sto metrech čvachtání jsem se raději vrátil do lesa za potok. Nejenže tu byl sušší povrch, ale také pěšinka, po níž jsem kráčel úplně na začátku. Ta mě přivedla nazpět k domku u trati, odkud stačilo po silnici dojít k autu.

To je z výletu vlastně vše. Doplním už jen poslední informaci pro houbaře: Rostou jako divé! Tolik hub pohromadě jsem neviděl ani nepamatuju. Sám je nesbírám, protože má mykologická erudice začíná i končí u muchomůrky červené, což, jak asi uznáte, není nejlepší průprava. Jste-li na tom lépe, neváhejte. Vezměte košíky a kosy a vyražte do lesa. Nevrátíte se s prázdnou.

 Fotoalbum Rajče

7 komentářů:

  1. Také jsem kdysi plánovala, že se na toto místo půjdeme podívat, ale protože jsem předpokládala něco podobného jak je na Hradisku u Bludova a bez GPS, tak jsem návštěvu tohoto místa vzdala. O to větší je moje překvapení, co se na tom místě nachází. Asi se tam nahoru už škrábat nebudu, ale jsem ráda, za pěkné zprostředkování a fotodokumentaci daného místa. Přeji hezké dny a pohodu. Mirkaw

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak ono to tam není vysloveně takové, že by každý padl na zadek. Člověk musí vědět co hledá a počítat s tím, že nebudou výhledy a nic vyloženě světoborného. Pro taková místa je potřeba mít cit, aby je někdo ocenil. Takže asi nemůžu doporučit každému, aby se na Pleče vyškrábal. Na druhou stranu je to součást tohoto kraje. Kdo k němu má vztah, pravděpodobně se o něj zajímá více do hloubky a i od pár ruin v lese si něco odnese. A někdy prostě stačí přečíst pár článků a prohlédnout fotky, o nic zásadního tím nepřijdete :-)
      Děkuji za komentář a přeji příjemný zbytek slunečného víkendu. Já jsem (jako obvykle) přes den v práci, tak jen nadávám a závidím.

      Vymazat
  2. Na zříceninu se dá jít i od dost kratší "cestou" - 200 m za odbočkou na Habartice přejít přes trať (je tam železniční přejezd, ale moc to tak nevypadá) pak se dát do prudkého kopce asi jen 300 m a jsme na místě :-)
    https://mapy.cz/turisticka?mereni-vzdalenosti&x=16.9819824&y=50.0960593&z=17&rm=9nQCqxX.JpfU04g61QVFN6zExgUm

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Článek jinak moc pěkný, dozvěděl jsem se tam dost nových věcí a to bydlím asi kilometr od toho místa :-)

      Vymazat
    2. Jo, to určitě jde, ale já jsem měl v úmyslu to přežít :-) On ten kopec vypadá větší než je ve skutečnosti a z té "mojí" strany se tam lezlo celkem dobře, i když pár zastávek na vyfunění jsem si udělat musel. Za milé překvapení zachovalých ruin na vrcholu to ovšem stálo. Díky za koment a přeji pěkný večer.

      Vymazat
  3. Když jsem si pročetla Váš článek a prohlídla fotky, tak se mi zdá, že to byl celkem dobrodružný výlet! K tomu bez značek..? Každopádně je to zajímavá trasa, byť v blátě.. Pěkný den přeji.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitá míra dobrodružnosti tomu nechyběla, ovšem vzhledem k tomu, že je to opravdu poměrně blízko civilizaci, to nebylo zase tak adrenalinové jak by se mohlo zdát na první pohled. Děkuji a přeji krásný večer.

      Vymazat